Současné lidstvo prý mluví nějakými 2769 různými jazyky. Odkud se jich tolik vzalo? Jazykozpytci připouštějí, že původně existoval jeden prajazyk, ze kterého se pak ty následné jazykové spousty vyvinuly. Proč a jak? Legendárních vysvětlení jsou spousty: zmatení jazyků při stavbě babylonské věže a jiné. Jazykovědci nevědí a proto se na toto téma raději blíže nevyjadřují. A přece - vysvětlení je prosté, logické a důkazů pro ně jsou v příslušných jazykových lexikonech hromady. Chce to jenom s mravenčí pílí všechno prohledat, porovnat, vytřídit a pak nad tím podumat. Výsledek je přímo ohromující, bije do očí: tou prapůvodní řečí zeměkoule musela být ČEŠTINA!
Snad všechny dnešní jazyky světa mají v sobě zasuté původní české výrazy. Proč se z té původní češtiny odrodily do svých současných podob, se v žádných lexikonech samozřejmě nedočteme. Můžeme se jen dohadovat. Při každém stěhování se leccos zapomene, poškodí i ztratí. Během toho dávného a mnohaletého stěhování národů a jejich věčného, doslova mezikontinentálního harcování, než se všechny někde natrvalo usadily, společný dorozumívací jazyk - čeština - si pochopitelně prodělal své. Nové prostředí, nové podmínky, nové situace, nové starosti i nový životní styl vyžadovaly nové výrazy, příslušnou jazykovou adaptaci. Odborná pomoc však nebyla po ruce: pravidla českého pravopisu čekala teprve na vytištění, protože Johannes Guttenberg dlel ještě na houbách. A tak s vymýšlením nových slov vznikaly zbrusu nové jazyky. Zásoby původních českých výrazů se z generace na generaci zmenšovaly a u těch českých slov, která přežila, byl postupně zapomenut jejich původní význam a tak byla - a jsou i dnes - používána s významem úplně jiným.
Ale dost spekulací, podívejme se na praktické příklady.
Začněme s latinou starých Římanů. Původní české slovo RÁNA ztratilo čárku nad a i původní význam a začalo znamenat žábu. Latinsky upravený FISCUS (náš fiškus) se stal, bůhví proč, názvem pro koš. NE začalo být vykládáno jako ano, zajisté. Už z toho vidíme, jak staří Římané popletli významy původních českých slov. HUMOR začal pro ně znamenat vláhu, LUPA vlčici, ROTA kolo aj.
V drtivé většině dnešních jazyků to není jiné.
Dnešní maďarština sice stále ještě používá celou řadu ryze českých slov se stejným významem: KABÁT je v maďarštině kabát, PAPÍR = papír, TÁBOR = tábor, PÁR = pár, TAŠKA = taška, POHÁR = pohár, sklenice, a mnohé jiné, i když drobet přimaďarštěné, stále ještě dávají stejný smysl: CUKOR = cukr, ACEL = ocel, POKOL = peklo, SONKA (vyslov šonka) = šunka, LAPÁT = lopata, SAPKA = čapka, EBED = oběd, VACSORA (vyslov. vačora) = večeře, KOCKA = kostka, PECSENYE (vyslov pečeně) = pečeně. Jiná původní smysl ztratila docela: KANÁL znamená dnes v maďarštině lžíci, HAD = vojsko, MOST = teď, nyní, TELE = plný, BUNDA = kožich, BABA = panenka a zajímavá je i LIBUŠKA, což je housátko.
V polštině BUCHTA dnes představuje záliv, BYDLO = dobytek, CHYTRÝ = prohnaný, KRAJKA = ústřižek látky, LADA = pokladna, LASKA = kůl, MAJAK = zátočina, PALEC je každý prst bez rozdílu, PAK = smůla, PYSK = tlama, ZACHOD = západ a ŽALOBA = smutek.
V ruštině je BIČ pohroma, BRAK = manželství, NEVĚSTA = nevěstka, PISMO = dopis, POZOR = hanba, PYL = prach, PUŠKA = dělo, RAKOVINA = škeble, TRUP = mrtvola, ŽIVNOST = drůbež, ŽIVOT = břicho, ZVON = zvuk a ZAPACH = vůně.
V ukrajinštině dnes KONEC znamená nit, KOSA = vlasy, MASLO = olej, a PLAT = látku.
Srbochorvatština má takových původních českých výrazů s popleteným významem spousty: BRZO = rychle, ČAS = okamžik, DUŽINA = délka, HLAD = chládek, HRANA = pokrm, KUS = chuť (jídla), KRAJ = vedle, KORIST = užitek, JED = hněv, MRAK = tma, OTOK = ostrov, OSVETA = pomsta, ROK = lhůta, RUKOVATI = podávati si ruku, SLIKATI = fotografovat, SLOVO = písmeno, STAROST = stáří, ZRAK = paprsek.
V bulharštině BASNIČKA znamená pohádku, CEP = řetěz, ČAS = hodinu, HORA = lidé, KOLEDA = Vánoce a VLEZTE = vstupte! KRVIA KOSA neznamená křivou kosu, nýbrž falešné vlasy.
V rumunštině BOLÍ je výraz pro být nemocen, CIT = kolik, CLESTE = kleště, LOPATA = lopata, OCEL = ocel, PAS - krok, POD = most, OTRAVI = otrávit se, MILOSTIV = soucitný, SLUŽBA = služba, STRADANIE = námaha a UCENIC = učedník.
V němčině je KRIDA bez háčku úpadek, LABE = občerstvení, LOS = volný, NERV = je nerv a SUD znamená várku.
I v angličtině původní česká slova zabloudila: ALE je pivo, HOUSE není housátko, ale dům, LICE jsou vši, POD je lusk a SAD znamená smutný. Dokonce i v dnešní keltské velštině je možno najít spoustu původních českých slov, i když v současné době s jinými významy: BOD = bytí, HAD = semeno, HAFAN = nebe, NAD = plakat, PAS = kašel, PES = jestli, SEN = odmítnutí.
Česká slova ve švédštině, používaná dnes s jiným významem, jsou: BUK = břicho, HALA = táhnout, JAMA = mňoukat, KOS = odběhnout, KOST = strava, KROK = hák, KUPA = stínidlo lampy, KURVA = zatáčka, LADA = stodola, LED = cesta, LIST = lem u šatů, RAK = přímý, SOVA = spát, VADA = brodit se.
V norštině KOST dnes znamená koště, KAM = hřeben, FRAKK = plášť a STOL (vyslov stůl) = židle.
Ve finštině JAKO je teď dělení, MATKA = cesta, OSA = díl, PANNA = položit a PARTA = vousy.
Ve španělštině je BABA slina, BANDA stuha, BOTA kožený měch, BOMBA pumpa, CHATA valník, MAMA semeno, PERO ale.
Zatímco v italštině je BUSTA obálka, MIRA muška, PIANO rovina, SENO prsa, SUD jih a TEMPO čas.
BALIK v turečtině je dnes výraz pro rybu a FENA znamená špatný.
Úplně popletené to mají v gruzínštině, kde MAMA je otec, DEDA matka a PAPA dědeček.
I exotická arabština má původní česká slova, i když dnes s jiným významem: BUSTA = pošta, BABA = otec, HAD = někdo, KAM? = kolik?, MALÁ = vyplnit, MAMA = babička, ÓDA = místnost, RUB = čtvrtina, ŠAT = břeh řeky, SLÁMA = klid a ZÁDA = také. Pouze PLÁŽ znamená stále pláž.
V ještě exotičtější indonéštině HAFAL je učit se nazpaměť, HAK = právo, KANTOR = kancelář, LUKA = rána, MUKA = obličej, PADAT = pevný, PAS = přesný, RASA = pocit, ROH = duch a TERASA = patrný.
Ještě dále na východ, v japonštině, ANO-NE znamená haló!, ČIN nájemné, DO země, JAKO cestování v noci, JAMA hora, NE zvuk a SEN tisíc. ČIČI dnes v japonštině není volání na kočku, ale znamená to otec.
Ano, i Havajci kdysi dávno mluvili česky, v dnešní havajštině však už zbylo málo českých slov a i ta mají popletený význam: ANO = nyní, AÚ = plavat, HELE = přijít, HOLA = hodina, Ó = vidlička, ONA = opilý a PIPI = kráva.
Výběr podobných příkladů z jiných jazyků by zabral několik stránek. V současné době se vedou diskuse i spory, který z jazyků by se měl stát tím jediným světovým. Na takové umístění je všeobecně tipována angličtina, která je skutečně značně rozšířená po všech kontinentech. Konečná shoda však zdaleka není jednomyslná. Neústupnými konkurenty jsou francouzština a španělština a své si zřejmě myslí i Číňané. Všechny dosavadní pokusy vytvořit masivně rozšířený umělý mezinárodní jazyk rovněž selhaly. A nebylo jich málo: Esperanto - Volapük - Bopal - Spelim - Volparli - Langue Blaac - Mondlingo - Kosmos - Ido - Interlingue - Novial - Parla - Spokil - Globago - Delmondo - Universale.
Do každého nového roku si lidé většinou dávají různá dobrá předsevzetí. Bylo by možná záslužné, kdyby si někdo moudrý a vlivný dal na prahu nového roku za cíl, že celosvětově oživí a opět nastolí do právoplatné pozice jediného světového jazyka jazyk prapůvodní - češtinu!
Autor: Miroslav Rejzl
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |