Výzva VŠEM, která vyšla nedávno v Obrysu-Kmeni, nebude mít okamžitý úspěch. Aby měla širší účinek, musela by být otištěna ve všech kulturních rubrikách všech časopisů, i některých nekulturních. Pak by ji nepodepsali jen hýčkaní čachráři a zloději, vytrvale oslavující demokracii, která tu není. Současné i minulé a předminulé ideály, křesťanství, rovnost, volnost, bratrství, socialismus, komunismus i demokracie mají totiž k sobě docela blízko, zatímco jejich praxe chodí většinou kanálama. A to jakmile se zabydlí. Ovšem ani po uveřejnění ve všech časopisech by výzva Všem nezpůsobila nápravu věcí, o které v ní jde. České poměry byly totiž oloupeny o prostředky, které by měly být na kulturu nezištně a hlavně dobře vynaloženy. Aby byly dobře vynaloženy, to je ožehavá podmínka.
Jako příklad může posloužit doba největšího rozkvětu výtvarného umění v Paříži, kde nedostali velmi prestižní cenu tito umělci: 1870 Degas, 1871 Sisley, 1872 Pissarro, 1873 Cézanne, 1874 Monet, 1876 Renoir, 1879 Henri Rousseau, 1880 Guillaumin, 1881 Gauguin, 1882 Seurat, 1883 Signac, 1886 Toulouse-Lautrec, 1887 Bonnard, 1892 Henri Matisse, 1900 Raoul Dufy... Jistě by o tu cenu stáli. Neopsala jsem všechny opomenuté z knížky Paříž, jen některé. Vyznamenaní v těch letech byli dost možná dobří tehdejší umělci, ale - většinu jich - jako člověk, který se dopodrobna tou dobou neobírá - neznám.
Protože pracuji od července 1945 v literatuře, pokusím se o poznámku k současnému společenskému postavení spisovatele z povolání. Není, aspoň v Čechách - žádné. To by vskutku bylo demokratické, kdyby měl takový člověk postavení na úrovni normálního - abych nemusela říci pracujícího a tím se nedopustila terminologie, která je na indexu - tak normálního zaměstnance. Pokud nepíše nesmysly, má postavení ještě horší. Nemá taky žádná práva kromě lidských, bohužel nedodržovaných. Měl by mít určité povinnosti. Svědčit o současné době, chránit český jazyk a tím národ, uplatňovat mravní kritéria a podobně, jenže o to by se mohl snažit, kdyby nebyl vydán na milost a nemilost kšeftu. Dnešní odměňování podle procent z prodaných výtisků je návod k podbízivé literatuře. A tou je třeba i porno. Ale přinejmenším slátanina o chudé dívce, kterou pojal za manželku milionář. A to jazykem většiny překladů z poslední doby, jaký je těmto žánrům vlastní.
Co tomu říkají ti, kdo mají moc? Co je to moc? V literárním předpolí ji nadále používají redakční cenzoři k uplatnění svých názorů. Někdy velmi pomýlených. Nebo má moc vláda? Jeden z velevýznamných politických činitelů se vyjádřil, že bez kultury to vydržíme. Ani se neobtěžoval říci, co máme vydržet. Jistě, jsou ve vládě i jiní, ale přehlasují ho? Je velmi chladnokrevný a umí klamat. Čachráři a zloději ho volí cílevědomě, mladí lidé na jeho způsoby reagují tím, že nejdou volit. Asi by se dalo říci, že nadnárodní velmoc jsou kapitalisté, i s nepatrným přihlédnutím k tomu, že jednotlivý kapitalista nemá v tom soukolí moc neohroženou. Aneb - mají své jisté/ kapitalisté?/ při tancích burzy a dal dál?/ Své jisté má jen kapitál./
A může mít peníz, který je vlastně iluzorní hodnota, nějaký citový vztah ke kultuře? Možná se někdo ozve, že peníze iluzorní hodnota nejsou. Zkuste je nemít, když si jdete koupit housku, řekne. Ano, původně to byl směnný prostředek, nic víc. Ale postupem doby získaly peníze právě tu - moc. A iluze spočívá v tom, že kdyby si všichni lidé šli do všemocných bank vybrat své vklady, banky by do jedné zkrachovaly a bylo by rázem po kapitalismu.
Od dob velmi dávných stále peníze ztrácejí hodnotu, ale nabývají moci. Babička Boženy Němcové dostala podle svého vyprávění od mocnáře peníz. Pravděpodobně jediný peníz v celém svém pracovitém životě. A neumřela hlady. Dnes lidé chováním bank a měnovými změnami ztrácejí, co do peněz vložili. Mnozí těžko dosažený nebo těžko získatelný příbytek, někdo i tu housku. Peníz nejen ke kultuře, ani k nim nemá žádný lidský vztah. Peníz je neživý panovník. Upřímné spisovatele by měl jen nějakým způsobem zajišťovat. Ach jo. Pod pojmem kultura si představuji živý stav obyvatel této země. Jaký pod patou peněz, pod patou neživého panovníka je - o tom přemýšlejte.
Autor: Zdenka Bergrová
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)