"JAK TO HRAJETE?"

   "Jsem z klubu Uran a chtěla bych vás požádat o finanční podporu," ozvala se nesmělým hlasem, když se nejistě posadila v komfortně vybavené kanceláři proti usmívajícímu se řediteli renomované firmy.
   Stačilo nepostřehnutelné znamení podnikatele - a sekretářka přinesla na konferenční stolek dvě drobné skleničky a lahvičku whisky. "Prosím, poslužte si," pobídl prosebnici s úsměvem ředitel. Třpytivé skleničky o sebe zazvonily v přípitku. Připadala si jako ve snu, když přišla nabídka: "Stačilo by vám zpočátku kolem půl miliónu korun?" Sen se stával stále úchvatnějším. Následoval pokyn sekretářce: "Evičko, připravte blanket na udělení sponzorství." Pak se obrátil k žadatelce: "A nyní bych prosil adresu klubu - a pak: co hrajete - přebor nebo kterou ligu, či snad reprezentaci, počet hráčů..."
   Ustrnula. Když se rychle vzpamatovala, vysvětlovala. "Promiňte, ale my nejsme žádný sportovní klub. My jsme kulturně osvětový klub, zařízení. Pořádáme besedy, například s autory o jejich knihách, a uvádíme z nich krátké výňatky. Musíme platit herce, kteří přednášejí verše nebo čtou beletrii, sál nám také nikdo nepronajme zadarmo, a..."
   Nedomluvila. Přerušil ji mírným dotekem ruky. Již se neusmíval: "Ale to došlo, bohužel, k omylu. Myslel jsem, že se jedná o sportovní podnikání, klub. Sponzorujeme jen sportovce - stadiony navštěvují tisíce lidí, utkání přenáší televize, na tričkách a tribunách se umisťuje logo naší firmy. Ale knihy, pokud vím, vycházejí ve zcela nepatrných nákladech a leží ukryty v regálech knihoven či knihkupectví a inzerát si tak přečte jen pár lidí." Ustrnula podruhé a vrazila do sebe nečekaně překotně dvě číšky whisky. Stačil opět nepostřehnutelný šéfův pokyn a tu lahvičku whisky od ředitelky klubu Uran pro jistotu odnesli.
   Řekla mi, že by ji tehdy ze zoufalství snad vypila najednou celou. Uvěřil jsem jí to. Rozhovory v podobných variantách se mezi petenty a mecenáši odehrávají dnes bohužel až příliš často. Jsou většinou tristní. Nedejme se oklamat tím, že tento měl trochu anekdotický přídech. Ale cožpak i anekdoty, rodící se většinou ze života, nebývají často "smutné v směšném a směšné v smutném"?

Autor: Karel Aksamit


Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)