Osmdesátiny Jaroslava Vojtěcha
Jaroslav Vojtěch patří datem svého narození - 3. března 1922 - ke generaci, jejíž dospívání a věk mladosti a "první" dospělosti byly razantně zasaženy událostmi na sklonku třicátých let a v první polovině let čtyřicátých. Mnichovem, takzvaným protektorátem a válkou. Stihl ještě odmaturovat na jaroměřském gymnáziu, pak se už musel "vrhnout" do životní praxe. Vystřídal několikero zaměstnání. Úředničil, pracoval jako příručí. Až byl "přeškolen" na "totálního prodavače vápna" v Říši velkoněmecké, to jest totálně nasazen.
Po osvobození se pustil do vysokoškolských studií. Zprvu na filozofické fakultě Karlovy univerzity (estetika, slovanské literatury), později na univerzitě leningradské (literatury, žurnalistika). Získané znalosti zúročil a zúročoval porůznu. Překládal, napsal i několik literárně-historických studií (o Ščedrinovi, o Děmjanu Bědném), redaktoroval v nakladatelství. Vyzkoušel si i co obnášejí služby diplomatické a ministerské. Zejména a především působil ovšem jako žurnalista a reportér. V Dikobrazu, v Literárních novinách, v Tvorbě, v Práci, ve Světě socialismu, v Roháči aj.; dnes přispívá do Haló novin a do Obrysu-Kmene. Vždy jako břitký a pozorný komentátor a glosátor dění kulturního, společenského a politického, jakožto kritik a posměváček frází, příživnictví, kazů na vztazích lidských i sociálních, jako nepřítel oficialit všeho druhu.
Provázely jej přitom dvojí - láska a věrnost. Chtění a touha mermomocí vylepšit život a záliba v humoru, v umění satiry, nadsázky. Ve schopnosti parodovat, zesměšnit - a tak vyjevit, respektive přispět k vyjevení, obnažení a pojmenování toho, co životu ubírá na kráse a lidskosti, na prosperitě i budoucnosti.
K obému se u Jaroslava Vojtěcha pojí ještě láska a věrnost třetí. Je to věrnost a uctívání odkazu a díla těch, kdož se mu v životě i umění stali rádci a přáteli. Jako sedmnáctiletý si zamiloval antiku, z ní zejména výsměšný epigram Marka Valeria Martiala. A velmi si vážil svého třídního profesora. Nebyl jím nikdo jiný než humorista a satirik Jaroslav Žák, který objevil a jako první kultivoval Vojtěchovu náklonnost a talent k satiře. A velkým přítelem mu vždy byl i Václav Lacina. Že svých učitelů nezapomíná, o tom svědčí - mimo jiné - i v roce 1999 projevená ochota věnovat - v důchodcovském věku! - bájných deset tisíc Kč na zakoupení originálního svitku kterékoliv knihy M. V. Martiala. A že první stránky jedné ze svých nejnovějších knížek (Zaostřeno na deset let VLTR, to jest Velké Listopadové textilní Revoluce, Orego 1999) věnoval památce Václava Laciny.
Vojtěchova satirická tvorba čítá dnes stovky veršů. Řadu knížek. Tištěných i (stále ještě) rukopisných, nevydaných. Jsou mezi nimi satirické glosy a komentáře, reagující na protektorátní atmosféru a na zážitky z reichu, i soubory anekdot, které tehdy kolovaly mezi lidmi. Epigramy, v nichž se Vojtěch vyslovoval k událostem, nešvarům a mravům poválečných desetiletí. Nejnověji pak epigramy, zachycující proces, jímž procházíme po listopadu 1989. Zdrsnění "sametu", konce, jichž se dočkal kuponový akcionář) Jsem akcionář! Kdo je víc?! /Koupili si mě za tisíc./ i volič /Že jste si to takhle nepředstavovali, / když jste nám své hlasy odevzdali? / Podvratné řeči za klobouk si strčte!/ Dali jste své hlasy? - tak teď mlčte!!/
Vojtěchovo umění expozice i pointy se vyhraňuje. Je úsečnější, lapidárnější, vyhrocuje protiklady a rozpory. Krystalizuje i jeho schopnost pozorovatelská, nacházení a volba detailu, který má zástupný, univerzalizující charakter. S vtipem a humorem zachycuje módy století minulého i módy dnešní. Pojmenovává například, co dnes diktuje (mnohdy) a čím se řídí činnost nakladatelská: Nakladatelští kosi /neberou co autor přinese, / leč co se právě nosí. Knize věnuje celý cyklus, v němž snad nechybí nic z toho, čím se kniha vyznačuje, jaký je k ní vztah či jak se s ní zachází. Titulem, obálkou počínaje, obsahem, tiráží konče. Zintenzivňuje se vazba na čtenáře, "lidovost" epigramu.
Jaroslav Vojtěch nestárne. I dnes platí verše, jimiž "ověnčil" svou sedmdesátku. Pere se s "vydrancovanou" tváří světa, byť se přitom "podrápe" o trny, byť riskuje, že sklidí nevoli. Zůstává u svých lásek. Věří v lepší svět.
Autor: hh
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |