Není to předložka lidí, kteří nikdy nepřiznají barvu, nanejvýš řeknou, že je to o barvě? Žádný var, jen ovar?
Není to trapně prázdný erb lidí, kteří si hrají na mnohem víc, než jsou, kteří prahnou po přídomcích a vyžívají se v heraldice, o níž nevědí nic?
Není to slovo těch našich politiků, co když slyší o vlasti, myslí jen a jen na její ovládnutí?
O co uživatelům a horlivým uživatelům předložky o vlastně jde?
O-belhat, o-drat, o-brat.
Žádný zvuk, jen o-zvuk.
Citoslovce těch, co se točí, točí a nakonec vždy otočí.
Není to úhybný manévr lidiček, kteří se bojí cokoli říci naplno a přímo, hledají kličku, o-kliku, a spoléhají na to, že budou mít kliku a ze všeho se pak vylžou jako už tolikrát?
O z o-bez-ličky lidí bez tváře.
Není ta samohláska vlastně příruční zrcadélko mistrů samochvály, co jiným nesahají ani po kotníky, a tak rádi dávají přednost osahávání, omakávání, okounění?
Není to způsob těch, co se ze všeho nebezpečného vždycky o-mluví?
O ortel, jímž se čistí expedují do očistce.
Milují a stále říkají O ze samé sebelásky, jsouce sami, ó, nula.
O? O blbnutí na kvadrát?
Obecného oblbnutí. A hlavně oblbování.
Autor: alch
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)