Společnost ve Sportbaru hlučela, nešlo ji neslyšet - u párku.
"Řekl jsem vedení, že s takovým materiálem nebudou výsledky," pravil sebevědomý třicátník. Vysvitlo, že je trenérem mužstva mládeže věhlasného českého fotbalového klubu a též, že materiálem nikoli kopačky, míče a dresy, ale hráči. Jediná žena u stolu nechápe: "Copak je náš Ondra ňákej materiál?" Smějí se, pak se smát přestanou, vysvětlují, a pak už nevysvětlují, pak demonstrují, že Ondra cosi jako štulpny. "Inspicientka v mé advokátní kanceláři je taky materiál. Já ji platím!" Seriózně vyhlížející stolovník nachází odezvu své serióznosti: "Moji zedníci jsou taky materiál, maj cenu jako kachličky a cihly." Žena kroutí hlavou. Ne, její Ondra není materiál. Smích už je shovívavý. Copak ženská rozumí fotbalu?
Fotbal je taková hra... Vyrostla sice v monarchii, ale zároveň v demokracii, což patrno z pravidel: rovnost borců na každé straně, stejná startovní čára, třebaže v kruhu, a všemu vévodí monarcha s asistenty coby poradci, i když monarcha má, jako monarcha, vždy poslední slovo.
V neděli v poledne přiřítil se syn ze zápasu: "Táto, dostali jsme jen trojku!" Vysvětleno, že věhlasný klub jinak poráží dvojciferně. Když si doloval ve vaně škváru z kolen řval tak, že překřičel i politiky v Sedmičce. Potom sebou sekl na pohovku a slastně natáhl nohy. "Bylo to supr, táto." "Máš úplně krvavý kolena," úpěla žena.
Fotbal je taková hra... Monarcha pozve dva zástupce poddaných do neutrálního kruhu se startovní čarou uprostřed. Blýskne se mince: pták - a nikterak vysoká hodnota. Jeden poddaný volí stranu, druhý výkop proti straně, která volila stranu. V polovině se to otočí. A už se mydlej.
Příští víkend jsem nemohl nechat syna a jeho kamarády bez podpory. Nehráli žádný klíčový zápas, ale pro kluky to byl klíčový zápas. Mydlili se načestno a monarcha si skoro nepískl a asistenti skoro neasistovali. Kluci si vystačili.
Fotbal je taková hra... Monarcha je chudák, i když má moc a píšťalku a může ovlivnit zápas. Třeba nechtěně, třeba chtěně, ale to můžou i asistenti. Většina monarchů působí před zápasem jako slušný lidi. Po zápase jakbysmet - pro ty, co vyhráli. Zcela výjimečně i pro ty, co prohráli.
Připomněla mi žena: "Ale první rande jsme měli u Jungmanna, až druhý na Bohemce." Miluji svoji ženu.
Fotbal je taková hra... Má pravidla. Ví se, kdo je v postavení mimo hru a brankové tyče jsou napřesno. Leč je tu monarcha a strany a každý ví, že ví, aniž by připustil, že ví, že leckdy neví, i když by tu a tam měl vědět, že neví.
Včera se utkával můj syn a jiní synové jiných rodičů zase. Honili se po škváře a tekly jim čůrky potu po tvářích a připadlo mi, že jsou šťastní. I když prohráli, jako skoro vždycky. Skvělí byli.
Fotbal je taková hra... Věřím v kluky. Proto jsem o nich psal. Nebojí se kopanců, natož monarchů a těch za lajnama už vůbec ne. Dávno prokoukli monarchovy rozmary, poznají, co jsou fauly a nečisté strkanice mimo pravidla. Mámy z toho umdlévají a chlapi za zábradlím pijí svá piva jakoby nic. Fotbal je taková hra... Jen o materiálu jsem nepsal, to ne. I když už šmírují z věhlasného klubu.
Asi fotbalu nerozumím. A ještě jsem směšný.
Autor: František Mandát
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |