27. dubna 1922, před 80 lety, byl děkanský kostel v Písku plný lidí. Do svého druhého manželství tam vstupoval slavný český historik August Sedláček, autor monumentálního díla Hrady, zámky a tvrze království českého.
Dávno předtím, roku 1843, vyšel první sešit sedmisvazkové práce pražského kupce Františka Alexandra Hebera Böhmens Burgen, Vesten und Schlösser. V soupisu, vydávaném po šest let, Heber shromáždil zprvu sám, později za účasti několika spolupracovníků údaje o 586 českých hradech, zámcích a tvrzích, z nichž 193 je ilustrováno rytinami v pohledech i půdorysech. V Heberových Hradech jsou kresby šlechtických erbů, mapky krajů, sebrané místní pověsti a v pozdějších sešitech také důkladné historické stati. F. A. Heber, narozený 19. července 1815 v myslivně Třebkov jako syn hajného na panství Plasy, zemřel v mladém věku 29. července 1849 v Náchodě při jedné ze svých badatelských cest a vydání závěrečného sešitu svých Hradů se nedožil.
V době, kdy se s prvními výtisky Heberova díla seznámili čtenáři, se 28. srpna 1843 narodil August Sedláček. Třicet dní po smrti F. A. Hebera bylo Augustu Sedláčkovi právě šest let a chystal se poprvé do školy v rodné Mladé Vožici. Středoškolská studia završil Sedláček na gymnáziu v Písku, kde maturoval 23. července 1867. Zažil tam prudké oživení českého národního života i bourání posledních zbytků městského opevnění za doby osvíceného byrokrata, krajského hejtmana Františka Karla Miltnera, a v píseckém Otavanu publikoval svůj první článek. Jeho pozdně gymnazijní zájem o dějiny starověkých civilizací převážila na pražské univerzitě oživená imprese z ještě dětského okouzlení právě Heberovými Hrady z otcovy knihovny.
S doživotním základem pracovní dokumentace, vybudovaným za studií při písařské výpomoci v zemském archivu, nastoupil Sedláček pedagogickou dráhu na piaristických gymnáziích v Litomyšli a Rychnově nad Kněžnou. Tehdy jeho nenaplněná láska ke Karle Rajské z Kolodějí u Bechyně sublimovala do pozdně obrozenecké pracovní a životní ideje - projektu díla, jež by mělo doplnit a překonat Heberovy Hrady. Po praktickém sňatku, zajišťujícím potřebný čas, klid a soustředění, zakotvil Sedláček roku 1875 na téměř celé čtvrtstoletí na reálném gymnáziu v Táboře a roku 1882 vyšel první sešit jeho patnáctisvazkových Hradů.
Krátce poté, co roku 1899 zemřela jeho první manželka Ernestina, se August Sedláček jako milovník přírody přestěhoval na penzi do Písku, města v lesích. Po dokončení Hradů a zámků (ač se jejich vydávání protáhlo a posledního svazku, vytištěného roku 1927, se Sedláček nedožil) přinesla tato léta další plody usilovné práce v podobě Místopisného slovníku historického království českého (1908), třídílných Dějin královského krajského města Písku nad Otavou (1911-1913) a dalších knih i desítek článků.
O prázdninách roku 1915 se August Sedláček seznámil se svou budoucí druhou chotí Terezou Barcalovou, narozenou 3. února 1883 v Písku. Tehdy působila jako učitelka v Souši u Mostu; svůj předchozí život - pracovala dříve mj. jako vychovatelka ve švédském Ystadu - popsala v pamětech, jejichž edici jsem roku 1996 připravil pro Prácheňské muzeum v Písku. První dochované dopisy Sedláčkovy obdivovatelky pak dokládají realitu první světové války. 29. září 1917 Tereza Sedláčková napsala:
"To bude jednou na vědomosti bohatá mládež, to bude český národ. Vždyť nejen, že je škola ob den, ještě ve dny, kdy je vyučování, je hrstka dětí ve škole. Stojí ve frontách na mléko, chléb, maso, ocet, cigorii, mýdlo a brambory. Každý den se vydává jiná věc, brzy na šachtě hornictvu, na radnici druhým lidem. Brambor se dostává 1 kg týdně, másla 3 dkg. Vejce zde stojí 80 h. A prosím Vás, pane školní rado, je možno míti energii, když se vnitřnosti kroutí hlady?"
Na počátku roku 1921 se Tereza vrátila do Písku, když získala místo učitelky na obecné škole v nedalekém Záhoří. Vztah Augusta a Terezy směřoval k logickému rozuzlení, jež nicméně umožnily teprve změněné poměry. Tereza se nehodlala vzdát svého učitelského povolání a roku 1920 začal platit známý Lex Habrman, školský zákon, jímž se rušil do té doby povinný celibát učitelek. Předtím se samozřejmě mohly vdát a zůstat doma, nebo zůstat navždy těmi slečnami učitelkami. 27. dubna 1921 si August a Tereza slíbili sňatek, k němuž došlo po roce a Tereza se přistěhovala do Sedláčkova domu v Žižkově ulici v Písku. Tam přežila svého muže téměř o půlstoletí (zemřela 24. listopadu 1972), opatrujíc historikovu pozůstalost a spoléhajíc na lichý slib radních, že v domě - který odkázala městu - bude po její smrti zřízen Sedláčkův památník.
Někdejší ctitelka a pak oddaná manželka zpříjemnila poslední léta Sedláčkova života, opatrovalo ho v nemoci a po jeho smrti 15. ledna 1926 zůstala na dlouhá léta živou připomínkou autora Hradů a zámků, nejrozsáhlejší práce české literatury vzniklé přičiněním jediného člověka, posledního romantika naší historické vědy. Sedláčkův život i dílo čněly z národně zakladatelského 19. století přes první čtvrtinu 20. století do doby, kterou Tereza předpověděla v dopisu Augustovi z 10. prosince 1918: "Velikou radost mám, že dožil jste se naší samostatnosti. Jen abyste viděl také českou zemi obohacenou plody opravdového míru i svorné práce všech jejích příslušníků. Bojím se, že až přestanou třenice národností, začnou boje třídní."
Autor: Ondřej Kolář
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |