RATTENBERG, NEBO BEZDĚZ?
Nad výklady Máchova Máje
Generace literárních historiků, interpretů a kritiků věnovaly značnou pozornost Máchovu veledílu. Pokoušely se zjistit okolnosti vzniku díla a odpovědět na otázku, které osobnosti a události Máchu inspirovaly, kdo byl vzorem nebo modelem pro Vilémovu postavu a do kterých míst básník situoval své básnické vyprávění.
Pátralo se dokonce po osudech popravených provinilců a hledaly se stopy a zprávy o nich, aniž se dospělo k hlubšímu pochopení hrdinovy charakteristiky a estetické hodnoty díla. Přitom bylo zřejmé, že Vilém je do určité míry autostylizací a mluvčím kacířských názorů básníkových, odmítajících nesmrtelnost duše.
Autor: Josef Polák
K. H. M. - NÁŠ SOUČASNÍK
Mácha, zrozenec devatenáctého století, vstoupil do života s nadějemi na šťastnou budoucnost a se snovýmí představami bezkonfliktního života tak jako mnoho dětí století dvacátého, přišlých na svět buď v chmurných dnech krizí a válečných konfliktů či jasnějších dobách poměrného klidu. Realita zjitřeného světa záhy korigovala tehdy i v našich dobách naivní, byť krásné představy. Cesta k ideálu, jež opravdové osobnosti nesmí scházet, však nebyla uzavřena ani Máchovi a není uzavřena ani nám, jsouc vytyčena dialektikou snu a skutečnosti dokonale poznávané.
Autor: Vlastislav Hnízdo
ŘÍKAL MI LORI
Narodila jsem se 25. února 1817. Žila jsem obyčejný život, až na dva roky, které můj osud spojily s osudem básníka Karla Hynka Máchy.
Můj otec Josef Šomek, vojenský invalida, vyráběl podomácku krabičky pro pražské lékárníky a žižkovskou továrničku - kapslovku Sellier a Bellot. Maminka, o deset let starší než otec, přivedla na svět ještě mé dva bratry a tři sestry. Bydleli jsme v Truhlářské ulici v domě čp. 1099/11. Rodiče nás vychovávali dle tehdejších zvyklostí, zvláště nás dcery vedli k pokoře a poslušnosti. Úcta k rodičům nám nedovolila vzbouřit se či odporovat. Muži mě nezajímali, dlouho mě nesměli zajímat. Stýkala jsem se vlastně jen s rodinou a stejně starými družkami našich sousedů a známých. Až má starší přítelkyně Magdalena Forchheimová mne uvedla do převážně mužské společnosti hereckých ochotníků, kteří připravovali české divadlo, jež se mělo hrát ve Švestkově ulici u svatého Mikuláše na Starém Městě. Neznámých lidí jsem se ostýchala, nicméně jsem dostala roli milovnice Libiny ve hře Václava Klimenta Klicpery Kytka. Zkoušeli jsme v Tylově bytě na rohu "naší" Truhlářské ulice. K Tylovi chodívali i mladí literáti.
Autor: Martina Bittnerová
SELLIER ET BELLOT
Blázen Hynek. S Eleonorou Šomkovou si svéhlavě, se zapřením rozumu, udělat vážnou známost. S Lori, jež nebyla s to přečíst jediný Hynkův verš. Natož mu porozumět. Byla však Lori věcí rozumu? Chtěl vůbec Hynek, aby takovou byla? Ani Hynek, táhlo mu na čtyřiadvacátý, se v těch záležitostech s rozumem ještě neradíval. Lori, jíž táhlo na sedmnáctý? Ne nehezká Lori? Ne nezkušená Lori? Lori s tělem přijímacím povely nejenom z mozkovny? Lori, Hynkovi to přece vůbec nebylo proti mysli, povolná a oddávající se bez zábran a s živočišnou samozřejmostí kočky?
Autor: Jiří Daehne
POEZIE
Jiří Daehne, Karel Sýs, Čestmír Vidman, Jaroslav Vojtěch
CHVÁLA MÁJE
Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
Kdykoli čtu nebo slyším tato slova, zavoní lýčí a dřevo: Ta vůně je neodbytná, nelze ji zaplašit. Nalehne na všechny smysly a rozechvěje srdce. A náhle je všechno zas jako tehdy...
Dědeček sedí na staré židli, trochu se usmívá a jeho ruce se kmitají. Vyrábí opálky a ošatky. Někdy také koše. Velké i malé, jak si kdo přeje. Protože v zimě nebyla pro zedníky práce. A dědeček byl zedník.
Autor: Miroslav Kapinus