Když poslanec FS ČSFR Miloš Zeman k údivu českého a slovenského národa po listopadu 1989 navrhl Federálnímu shromáždění přeložení státního svátku ČSFR z 9. na 8. května 1945 a návrh zdůvodnil datem všeobecné kapitulace Německa, která se odehrála 8. května 1945 v Berlíně, netušil, kolik nejnehoráznějších hloupostí v příštích letech způsobí.
Jeho soukmenovci z parlamentu tenkrát ve středu 16. května 1991 v blahém nadšení malovali v erárních modrácích s nápisem FS ČSFR narůžovo pomník tankistů Rudé armády na Smíchově. Zahájili překotnou akci k jeho odstranění.
Generální prokurátor České republiky JUDr. Ludvík Brunner k tomu vydal 18. května 1991 prohlášení: "Natření tanku na Smíchově, provedené poslanci, je problém, kterým se zabývám dnešní den. Trestní stíhání zatím zahájeno nebylo, i když jsou formálně naplněny znaky trestného činu výtržnictví. Je logické, že by trestní stíhání zahájeno být mělo..."
Za tři dny od ostudné události promluvil k věci i prezident Václav Havel: "To budeme mít za chvíli sochu svatého Václava nastříkanou načerveno, katedrálu svatého Víta namodro, všechny obrazy sprejem? Právo prostě platí. A jestliže by ho měl někdo ctít, pak je to poslanec Federálního shromáždění..."
V té době nebylo téměř možné se rozpoutanému českému fanatismu vzepřít. Jednou jsem se o to v novinách pokusil a okamžitě mne ostře napadl tehdejší redaktor Mladého světa Marek Hlavica. Při mé stížnosti šéfredaktoru jsem byl velmi hrubě poslán tam, kam i císař pán chodil pěšky.
Pomníkoborci ve svém omezeném rozhledu tenkrát netušili, že právě tento tank inspiroval i malíře Jana Zrzavého k namalování obrazu Pomník Rudé armády (Smíchovský tank) před odhalením v červenci 1945 (olej 1947), stejně jako inspiroval malíře Václava Wilda a jiné. Také velkého básníka Vítězslava Nezvala podnítil k napsání následujících řádků: "...V tom starém městě portálů, barokních soch a bank/potkávám cestou z Petřína už deset roků tank./...bez tebe toto město měst by bylo vymřelé,/ty tanku s pěticípou hvězdou, s hvězdou na čele."
Leckde v zemi pod Řípem začali v nových poměrech ti nejhorlivější bořit, co se dalo (stejně jako jejich předkové před desetiletími bořili památníky T. G. Masaryka) - památníky padlým sovětským vojákům.
Jinde je odstěhovali na místní hřbitovy, aby nebyly lidem tolik na očích. V jiném případě je zase buď dobově upravili nebo zohyzdili.
Ku pomoci se jim hodili a dodneška hodí sprejeři, vandalové i provokatéři. Jinde ke svým rozhodnutím přijali oficiální rozhodnutí.
V Brně po vášnivých demonstracích namísto zboření celého monumentu Rudé armády na náměstí Svobody odstranili (vybrousili) z piedestalu česko-ruský citát rozkazu maršála SSSR J. V. Stalina k osvobození Brna od fašistických vetřelců.
Ve vesnici Čížov na Jihlavsku tamní kameníci po jednání zastupitelstva vysekali starý text o díkuvzdání Rudé armádě za osvobození obce 9. května 1945, vysekali z monolitu čtyři pěticípé hvězdy a vyryli do kamene jiný text: "Obětem světových válek obec Čížov". Že to nemysleli vůbec vážně svědčí to, že jejich nápis za deset let nahlodal zub času a spolu s rezavým plotem jim žádnou čest nedělá. Jejich "poctivý úmysl" vzdát hold místo Rudé armádě obětem světových válek je nyní v jejich ušmudlaném provedení ostudou obce na silnici Praha - Vídeň... Něco podobného, co provedli v Čížově, se nestalo na našem území ani u jednoho z kamenných památníků českým obětem válek, kterých máme na návsích desítky.
V Humpolci k sousoší, věnovanému obětem 1. (1914-1918) a 2. světové války (1939-1945), přidali mocipáni ještě v 90. letech další bronzovou tabulku. Oznamuje, že jde také o památník obětem komunistického bezpráví v období nesvobody národa (1948-1989). Tuto dobu dali na úroveň dvou hrůzných světových válečných katastrof!
Jakou tabulku, už čtvrtou v pořadí, a s jakým textem tam připevní humpolecká radnice po pár letech sametového panování "plného lásky a pravdy", je těžké odhadnout...
Kuriózní zajímavostí se do novodobé historie české historie zapsalo i husitské město Tábor, jež jako jediné má v bronzu na nádraží pamětní desku s citátem prvního prezidenta ČSR Tomáše Garrigua Masaryka: "Tábor je náš program".
Ač byl Tábor 7. gardovou armádou Rudé armády osvobozen jako jedno z posledních československých měst - až 11. května 1945, na piedestalu pomníku rudoarmějce se zvednutým dítětem nad hlavou teď nechali odlít z bronzu nové datum památného dne. Donedávna tam byl jediný nápis - "9. květen 1945", dnes je tam již jiné datum: "8. květen 1945"...
Autor: Zdeněk Hrabica
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |