Debata o televizi a jejím významu pro národní kulturu a osvětu, k níž vyzval Výbor národní kultury, se mi jeví jako cesta do hlubin marnosti a zbytečna. Televize komerční, právě tak jako televize veřejnoprávní, nešíří žádné významné umělecké hodnoty. Pahodnoty, které masově produkuje komerční televize Nova a Prima, se od pahodnot šířených veřejnoprávní Českou televizí liší pouze tím, že brak nakoupený v zahraničí je levnější než brak vyráběný za drahé peníze ve studiích a ateliérech České televize. Neboli zatímco komerční brak na Nově a Primě nestojí daňového poplatníka a koncesionáře ani korunu, brak vyráběný zaměstnanci ČT v tzv. tvůrčích skupinách stojí nás, daňové poplatníky-koncesionáře, pět miliard ročně. Jsou to peníze doslova vyhazované každoročně oknem a s podporou rozvoje naší národní kultury nemají naprosto žádnou spojitost.
Pokud jde o zpravodajství na soukromých a veřejnoprávních kanálech, jejich společným znakem je krajní neobjektivita, nezakrývaná politická stranickost a nepřípustná militantnost vůči všem "jiným názorům", nežli momentálně zastávají nevyměnitelní zpravodajci v televizi. Ti sami zásadu objektivity zpravodajství dokonale zdiskreditovali při tzv. stávce v ČT na přelomu tisíciletí. A tak zatímco Nova střídá své sympatie a antipatie dle toho, jak se ta která politická strana staví k záhadné "kauze Železný", v níž lítají nedoložitelné miliardy, veřejnoprávní česká televize je hlásnou troubou "nepolitické elity" dirigované z Hradu přes bikoalici. Jejím ústředním "nepolitickým" zadáním na poslední čtyři roky bylo šířit fikci, že standardní dohoda dvou nejsilnějších politických stran, takřečená opoziční smlouva, byla "podvodem na voličích", a proto by měla být okamžitě zrušena.
Totéž zadání dostal z vyšších míst i veřejnoprávní Český rozhlas, který tuto myšlenku svědomitě propagoval ve všech svých rádobydiskusích. Do těchto tzv. diskusí si veřejnoprávní média, televize i rozhlas, vybírají pouze lidi, kteří spolehlivě zastávají "správný názor". Určitě stojí za povšimnutí, jak kontrastně se názory správných diskutérů liší od názorů volajících posluchačů.
Pracovníci veřejnoprávních médií nechápou - a vlastně ani nechtějí chápat - že lidi v Čechách nezajímají ani tak opoziční a podobné smlouvy, jako podmínky, ve kterých musejí v této zemi žít: to jest budou-li mít zítra vůbec práci, budou-li mít někdy kde bydlet a za co budou příští rok nebo možná příští měsíc žít. To je meritorní politikum, ne kampaně za přímou volbu prezidenta, ombudsmana a podobných figur.
Pracovníci veřejnoprávních médií se doslova děsí slova privatizace, jako by nechápali, že privatizací ČT se pro ně vůbec nic nezmění. Budou jen dále sloužit do roztrhání těla jinému pánovi, neboli budou dělat přesně to, co předvádějí tak snaživě už nyní veřejnoprávně.
Kýč, bulvár, lež - to jsou hlavní pilíře všech televizí na celém světě, a není nejmenší důvod domnívat se, že tomu někdy může být jinak. Současně to však není důvod, proč nadále na provoz tohoto masového brainwashingu vytahovat i další léta pět miliard korun ročně z kapes nás, daňových poplatníků.
Autor: Vladimír Přibský
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |