STANISLAV SUJA, publicista
Má literatura ještě dnes nějakou váhu ve společnosti?
Literatura, právě tak jako umění a vědy, měla pro duchovní obohacení člověka vždy prvořadý význam. Dnes je ovšem problém v tom, že literatura naráží tvrdě na mantinely tržně-konzumního myšlení, že se ekonomicko-pragmatické představy jako hlavní kritérium jsoucna zájmových skupin rozchází s myšlenkou rozumného pojetí hodnot. Mnohým z nich, žel i těm movitějším, se dnes i z literatury hodí víc to, co vyplňuje kult "zlatého telete" nebo účelově podporuje jejich "imidž".
Existuje u nás svoboda slova?
Různých deklarovaných svobod je kolem plno, avšak jaký to má smysl, když legislativní normy rozdělují občany této země na prvořadé a druhořadé? Reálnou svobodou slova u nás disponují zejména ti, co mají peníze a přístup k moci. A nejspíš jedno i druhé, protože peníze a moc jsou nyní prostě synonyma.
Potřebuje spisovatel občanskou odvahu?
Pokud chce spisovatel dělat "chirurgické" zákroky do lidské duše, a dobrý spisovatel by se o to měl snažit, potřebuje k tomu nejen odvahu, ale i hlubokou znalost věcí, sebejistotu pro své činy, trpělivost v očekávání a výdrž ve svém úsilí. Lidstvo, českou společnost vůbec nevyjímaje, se dostává do hluboké krize. Nejen hospodářské a ekologické, ale i mravní a kulturní. Je to krize lidské důvěry, krize reálného uplatnění člověka. Úpadek ducha, pokrytectví, chamtivost, lhostejnost k osudům jiných tvoří jejího společného jmenovatele. To, co se teď děje v globalizujícím se světě, někdo moudrý přirovnal k Titaniku. Na horních palubách probíhá ještě nerušený život, místy se hoduje a veselí, ale do podpalubí již pronikly zhoubné proudy. Tato krize ovšem nepomine sama od sobe. Jsou jenom dvě alternativní možnosti: buď tomu lidstvo dá volný průběh a tento proud nás nepochybně zavede na další skryté útesy, nebo se tomu vzepře a provede systémovou změnu. Ta se ovšem nejspíš neobejde bez dalších bolestí, kterým nezabrání ani samonaváděcí supermoderní zbraně, jež jsou schopny vidět i za roh. I spisovatelé by měli ještě silněji bít na zvony světa, aby vyburcovali lidi dříve, než bude pozdě.
Vaše životní krédo:
Jsem již dost starý na to, abych oplýval přehnanými ambicemi a osobními vizemi. Je však zde jistá meta mého života, ke které nejsem indiferentní - myšlenka sociální spravedlnosti. Ona byla dosud tou hlavní kovadlinou, na které se formovala má hodnotové kritéria a tvořil obsah mého života. V dobrém i zlém. Jí vděčím i za vertikální příčky, na které jsem v životě vystoupil. Budu k ní kráčet dál i milníky podzimu či zimy mého života.
Autor: Stanislav Suja
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |