LUCIE KORYNTOVÁ
(Narozena 1984)
Svět a já
Ruce mé babičky
spadané listí na zahradě
zpuchřelé hrábě
studené mléko
a já.
Zlatotvář
Stopy zlatokopů,
starých lásek,
naděje, světla, paprsků,
prohraných sázek.
Vůně vábných dálek
s kořením krutých válek.
Chuť smrti
a z přepychu zpití.
Vzdech z radosti
a jasu žití.
Chodil jsem
Chodil jsem ve dne,
chodil jsem v noci
a spatřil jsem rozbřesk.
Chtěl jsem si ho nechat,
ale se světlem se rozplynul.
Díval jsem se pod vodou,
díval jsem se na vzduchu
a objevil jsem hladinu.
Chtěl jsem po ní chodit,
ale pohltila mě řeka.
Poznal jsem muže,
poznal jsem ženu
a vycítil jsem lásku.
Chtěl jsem ji okusit,
ale celou jsem ji zničil.
Cítil jsem se zbytečný.
Hledal jsem v ulicích,
hledal jsem v metru,
hledal jsem ve zprávách,
hledal jsem na louce
a chytnul jsem kobylku.
Sevřel jsem ji v dlani
a odnesl ji pryč.
Ve městě mi vyskočila
a spadla do kanálu.
Cítil jsem se jako vrah.
Přišel jsem domů
a nalezl tam plačící ženu.
Našel jsem světlá slova,
našel jsem modrý šátek,
našel jsem vřelý cit.
Utěšil jsem ji
a ona se usmála a objala mě.
Našel jsem to, co jsem hledal.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |