Na úvod prosté konstatování: Jaroslav Hašek neznal jižní Čechy ani z doby své základní vojenské služby, neboť tu nikdy neabsolvoval, ani ze svých cest, a také nikdy nepobýval v Ražicích, kde se odehrávají jeho Historky z ražické bašty.
Tato skutečnost je znalcům Haškova života a díla pochopitelně dávno známa; stačí jmenovat haškovské práce Radko Pytlíka nebo doslov Zdeny Ančíka k souboru Satiry a humoresky (Praha 1955). Zde však chci poukázat na tuhý život mylného tvrzení, že Jaroslav Hašek trávíval prázdniny u svého dědečka z matčiny strany na ražické baště. O míře Haškových znalostí jižních Čech snad soudného čtenáře Švejka přesvědčí sám geograficky zmatený průběh českobudějovické anabáze, při jejímž líčení neměl Hašek zřejmě k ruce ani mapu. Ostatně bez mapy se obejdou též někteří současní vykladači Haškova díla; pro některé je ves Putim městečkem a v knize Sylvie Richterové (Slova a ticho, Praha 1991) Švejk dokonce "krouží samoúčelně kolem města Putimi..."
Filiaci Haškovy ražické mystifikace, respektive jejího literárně historického tradování v posledním půlstoletí, se mi podařilo sledovat od přehledu Josefa Kotalíka (Jižní Čechy v české literatuře, České Budějovice 1956), kde stojí: "Když Haškův děd z matčiny strany byl baštýřem v Ražicích, trávil zde Hašek několik chlapeckých prázdnin." V obdobné mladší práci (Písek a Písecko v literatuře, Písek 1966) napsal týž autor, že Haškova "matka, protivínská rodačka, byla dcera schwarzenberského baštýře. U tohoto dědy v Ražicích trávil mladý Hašek několik chlapeckých prázdnin. Odtud i jeho Historky z ražické bašty..." Zde je nutno poznamenat, že protivínská badatelka Antonie Kolafová přesvědčivě doložila jako rodiště Haškovy matky nikoliv Protivín, ale nedalekou ves Krč.
Kotalíkovo tvrzení přejal do své kompilační práce Zdeněk Mráz (Literatura. In: Almanach 750 let města Písku, Písek 1993) a také nás vůbec nepřekvapuje v turistických příručkách (např. Střední Povltaví, Praha 1984), o to více však v knize zkušeného Vladimíra Kováříka (Literární toulky po Čechách, Praha 1984). V širokém povědomí pak petrifikoval Haškův pobyt v Ražicích Ladislav Stehlík (Země zamyšlená 2, Praha 1986: "Autor Švejka znal ze svého dětství kraj dobře; jezdíval sem k dědečkovi na ražickou baštu u Řežabince", v povědomí veřejnosti odborné, studentů či zájemců o hlubší studium literárních souvislostí jeden ze svazků Jihočeské vlastivědy (Stanislav Cífka a kol., Literatura - divadlo, České Budějovice 1984: "Jaroslav Hašek znal jihočeský kraj již ze studentských potulek a z doby, kdy trávíval prázdniny u dědečka na ražické baště."). Jako klišé pak proniká tento omyl i do povrchnějších prací nedávného data vydání.
Na pozadí předchozích citací tedy spíše smutek než údiv vyvolává způsob, jakým tato mystifikace hypertrofovala v knize Lubomíra Soukupa (V jejich stopách, České Budějovice 1977): "Krajinu svého děda i báby Jarešových Jaroslav Hašek znal. Jezdíval sem jako chlapec na nejkrásnější dětské prázdniny a jako 'toulavé house' a neposeda celý kraj prochodil." O něco dále: "Malý Jaroslav Hašek bydlíval tedy v létě na ražické baště, kde byl jeho děd - rebelant - baštýřem." A do třetice vrcholný citát: "Na volnost a radostné chvíle prožité na ražické baště u děda Antonína a Babičky Marie vzpomínal Jaroslav jako na nejkrásnější pohádku svého života až do smrti."
Vrcholnou a permanentní mystifikací Jaroslava Haška byl nepochybně jeho dennodenně košatě vytvářený život či "životopis", jehož součástí byl i sen o ztraceném, leč nikdy neexistujícím šťastném dětství. Skeptičtí byli k Haškovu ražickému či jihočeskému "pábení" u sklenice Haškovi současníci, v jejichž očích tato idyla podezřele vyčnívala z Haškova bytostného pražanství. Podle E. A. Longena (Jaroslav Hašek, cit. podle: Šaldův zápisník I. 1928-1929) měl Hašek prohlásit: "Nejprotivnější věcí je strom. Proč má na světě něco růst? Nenávidím stromy, trávu a kytky. Holé skály a kamení, to si dám líbit. To je krása! A stroje, kamaráde, stroje! Jakápak příroda! Mně imponuje pouze strojový mechanismus."
Rovněž František Langer (Byli a bylo, Praha 1963) zanechal svědectví o Haškovu vztahu k přírodě. "Necítil se v ní pohodlně a skoro nic ho na ní nezajímalo. Ani později jsem u něho nezjistil zájmy, znalosti nebo takzvanou lásku k ní, ačkoliv prý své dětství prožil na venkově a ačkoli ve svých prvních povídkách často dovedl z vylíčené přírody vytvořit celému příběhu dobrou stafáž."
Jak se zdá, Haškovi známí věřili Haškovu líčení vlastního života, v němž dodnes stěží rozlišujeme zrnka pravdy od stop zcela falešných, o něco méně než někteří pozdější popularizátoři, jimž se hodil každý milý detail k okrášlení legendy. A Haškova fantazie bude zřejmě i nadále v převaze nad suchou skutečností, kterou vystihuje jediná věta z knihy Jiřího Hájka (Jaroslav Hašek, Praha 1983):
"Světlým bodem jeho raného dětství pro něho zřejmě byl tříletý pražský pobyt matčina otce dědy Jareše, švarcenberského baštýře z Krči u Protivína, jehož vyprávění přineslo do tohoto uzavřeného umělého světa atmosféru jihočeské přírody a volnosti: Její jakousi provizorní náhražkou byly i vycházky dětí s dědou Jarešem na Karlovo náměstí a do nejbližšího okolí."
Nastal tedy čas na stručné závěrečné shrnutí ve třech bodech, na jejichž znění není a nebude co měnit:
1. V jižních Čechách Jaroslav Hašek až na krátký pobyt v českobudějovických kasárnách po dodatečném odvodu v lednu 1915 nikdy nebyl.
2. Reálie z jižního Písecka (Protivín, Krč, Putim, Ražice) znal sice Hašek od svého dědečka z matčiny strany, bývalého schwarzenberského baštýře, ale ten se již v době Haškova dětství přistěhoval na penzi do Prahy, kde po třech letech zemřel; Hašek vzhledem ke svému věku ještě nemohl jeho vyprávění plně vnímat a dozvídal se je až později z druhé ruky, z podání své matky. Neexistuje jediný doklad toho, že by tento Haškův děd Antonín Jareš někdy působil na ražické baště, a Jaroslav Hašek jeho vzpomínky z Krče u Protivína teprve ve svých povídkách dodatečně lokalizoval do Ražic.
3. Pokud jihočeské reálie působí v Haškových dílech autentickým dojmem, pak je to jen potvrzení faktu, že Jaroslav Hašek byl geniální spisovatel.
Autor: Ondřej Kolář
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |