Dvě ulice si v tom městě podávají ruce. Z dlouhé třídy Boženy Němcové odbočuje do vilové čtvrti a směřuje k řece ulice S. K. Neumanna. Nedlouho po listopadu roku 1989 staré, ošuntělé a nedbale připevněné označení ulice se jménem básníka - zmizelo. Přisoudil jsem to tehdy řádícím "sametovým" vichrům, které s básníkem zúčtovaly. Byl jsem zvědav, komu tu ulici nově přidělí. Hladovějící statečná česká spisovatelka se s básníkem, vyznávajícím po celý život boj proti bídě, bohužel nikdy nesetkala. Byl to ušlechtilý záměr, či spíše jen náhoda, kdo ty dvě ulice svobodomyslných a myšlenkově blízkých osobností spojil?
Když se po čase objevilo na rohu nové, moderně upravené označení ulice: S. K. Neumanna, byl jsem mile překvapen. Básník se tam vrátil. Básník se vždy vrací, i když nepřízeň doby vykáže jeho jméno z čítanek, z knihoven, z nakladatelských plánů, z novin a časopisů - prostě odkudkoliv. A tak jsem šel spokojeně tou Neumannovou ulicí až k řece. Posmutněl jsem teprve při návratu zpátky. Myslel jsem na literární osobnosti, jimž listopadový "samet" setřel jako smirkový papír jejich jména všude tam, kde se to jen dalo. Bylo by docela zajímavé, kdyby někdo všechna ta nepohodlná jména sepsal. Možná, že by to byla docela objemná brožura, a že by v ní přibývali stále další literáti.
Píši však teď o tom, že jsem rád, že se jeden český básník vrátil tam, kde ukazuje pošťákům a všem hledajícím, kde mají zahnout, kudy pak rovně jít a jak se orientovat uprostřed změti domů. Ale což ten básník, jehož jméno vrátili opět na místo, které mu léta patřilo, nedělal vlastně po celý život totéž? Neukazoval a netvrdil důrazně lidem, kde mají zahnout, kudy pak rovně jít a jak se orientovat uprostřed změti doby?
Autor: Karel Aksamit
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |