L'audition colorée, colourhearing vzniká silným podrážděním vnímavosti mozkové kůry. U nás se studiu barevného slyšení věnoval např. Dr. Jindřich Chalupecký (Hudba barev, 1906). Spisovatelka a básnířka Růžena Jesenská (1863-1940, povoláním učitelka) využila několikrát svoje dvojaké dojmy. V povídce Na ohořelých větvích (Světozor, 1897) líčí v osobě hrdinky Milenky jistě i své vlastní prožitky: "Mnemotechnika, kterou si osvojovala hru, byla prazvláštní, byla to originální asociace představ tónových a barevných, nerozdílné zkombinované představy zrakové a sluchové, jež se jí současně vrývaly v mozek a společně se vybavovaly; např. C mělo první barvu žlutou, D růžovou, E bledězelenou, F šedou, G bleděhnědou, A tmavohnědou, H černou. A ještě jednu zajímavost: klapka C na klavíru spojovala se jí v mozku s pojmem soboty, D neděle, E pondělka, F úterka, G středy, A čtvrtka, H pátku, a tak s rychlostí zrovna elektrickou, běžíc v mysli nekonečnou klaviaturou, dovedla určit, na který den připadne např. 15. březen nebo 20. srpen a podobně. I hlásky a celá slova vybavovaly v ní dojem barevný."
Rovněž v povídce Na ostrově, v črtě Nikolaj Ivanič i jinde, nacházíme u Jesenské silné stopy barevného slyšení. V próze Na ohořelých větvích čteme např. tato slova: "... a zvony stále tak fialově a zas kovově hučely..."
Nitky těchto zajímavých úkazů by nás přivedly například i k Janu Nerudovi, který na sobě dvojité efekty pozoroval, literárně se ovšem podrobně touto neobvyklou skutečností nezabýval. Rovněž český spisovatel Polykarp Starý (vojenský lékař) v novele Atropa belladonna (Lumír, 1880) řeší vztahy mezi tóny a barvami.
Autor: Karel Aksamit
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |