Již podruhé se zkušený jihočeský novinář a fotograf Václav Malina vrací k zajímavým osobnostem. Jeho publikace rozhovorů a fotografií VŠECHNY CESTY VEDOU NA JIH (2. díl), 271 str., vyšla vlastním nákladem r. 2002. Je to zastavení se sedmnácti osobnostmi. Společným jmenovatelem je většinou jejich rodiště - jižní Čechy. Protagonisty knihy jsou známí herci, sportovci, zpěváci, básník, choreografka, filmový režisér, akademický malíř, světoznámý inženýr, kardinál. Jejich podrobné životopisy shrnuje autor v závěru knihy. Úvodní reportáží je rozhovor s kardinálem Miloslavem Vlkem. Vhodně volená otázka je i klíčem k odpovědi, že budoucí kardinál chtěl být zámečníkem, ale na gymnázium do Českých Budějovic šel s pevným přesvědčením - být letcem. "Poněvadž rodiče byli chudí a nemohli moje studia zaplatit, putoval jsem na 'internát', kde studovali chlapci, kteří chtěli být kněžími. To jsem si však předem dostatečně neuvědomoval. Najednou jsem zapadl do úplně jinak orientovaného prostředí." Prostředí a jeho vliv rozhodly. M. Vlk nikdy nenosil modrou uniformu letce, nestartoval nikdy z vojenského budějovického letiště, ani z civilní ruzyňské letecké plochy. Kdyby... Také jeho ideologický světový názor by byl pravděpodobně jiný. To "kdyby" se prolíná životními osudy i dalších osobností, které V. Malina zpovídal.
86letý písecký malíř Fr. R. Dragoun se vyznává: "Já stále začínám... kumštem člověk pořád mládne." Herec Lubomír Lipský sdělí "Čas je jediný regulátor životních krutostí." Letecký akrobat Petr Jirmus přiznává, že při vzrušení v oblacích někdy piloti ztrácejí na okamžiky zrak i vědomí. Inženýr Pavel Pavel se zdaleka nesvěřuje jen s tím, jak naučil na Velikonočním ostrově chodit obří tajemné sochy moai. A vyznání Jiřiny Kottové, půvabné tanečnice obdivované kdysi Werichem, pozdější choreografky, je brilantní autobiografie nejen umělkyně, ale i doby, v níž žila a tvořila. Nerada vzpomíná, jak viděla např. "plakat báječnýho herce Lálu Peška", vycházejícího z ředitelny Národního divadla, kde mu řekli, že je již starý a má si jít odpočinout do penze.
Malina nám kultivovaně a poměrně rozsáhle promítá zajímavý film: chronologii životů i doby, životní filozofii existence osobností různých profesí - jejich vítězství i prohry, lásky i nenávisti. Malinovy otázky nejsou vtíravé ani arogantní a útočné, ale docela cudně smířlivé a zvědavé. Jsou tak diametrálně odlišné od slovních ataků bulvárních novinářů. Kniha nám předkládá medailonky vyrovnaně harmonické, úsměvné i smutné - zdaleka však ne selankovité - nutící k přemýšlení. Knížka je rovněž sympatická tím, že v ní není povrchnost a cynismus dnešní doby. Ba naopak: je obrazem úcty k životu a lidem. Převažuje v ní racionalita, vědomí odpovědnosti autora, který se cílevědomě ptal a jemuž se dostalo jako odpovědí otevřených, upřímných a pravdivých vyznání.
Autor: Karel Aksamit
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |