Václav Černohradský, filozof se skvělým renomé, kdesi napsal, že patriotismus je hrozná věc, a že vůbec nejhorší je patriotismus lokální, protože cloní výhled, takže dělá z člověka burana, co nevidí dál, než jen kolem své hroudy.
Jsem lokálním patriotem par excellence, tedy buranem. Začalo to už v dětství. Matka mně vštěpovala: "Slušný člověk má pořád myslet na svůj domov, ale ne pouze na dům, ve kterém bydlí, nýbrž na celé město, má mít zájem, aby stále rozkvétalo a kvetlo, aby bylo co nejpěknější, aby se doma dobře žilo. Když tak budou myslet všichni, bude to znát, protože nejvíc se udělá společně".
Ideálním stavem by tedy bylo, kdyby každý občan byl lokálním patriotem, podle naučení od filozofa Černohradského vlastně buranem. Své buranství přijímám s hrdostí. Kudy chodím, myslím na své město. Nemám ale žádné postavení na radnici, na zdejším dění se podílím jen jako řádný občan, který je zde od toho, aby nosil podněty. Všichni jsme tu od toho, abychom je nosili, vždyť jsme to svým milým zástupcům slíbili. Vzpomínáte: "Nebojte se, naši milí, my vás v tom nenecháme," to jsme na ně volali před volbami.
A slovo držíme! Cokoliv moudrého máme na srdci - ten, ta, (to), má choť a já, jdeme s tím na radnici. Všichni úředníci, co jich tam je, až k muži nejvyššímu, nás poslouchají, plní naše přání, uskutečňují naše sny. Vůbec není jejich vinou, že to zatím není vidět. To doba za to může. Je k uzoufání zlá. Mé staroslavné město chudne.
Co s tím, patrioté? Dobré nápady došly? Jeden mám. Není sice můj, ale bylo mi dovoleno jej zveřejnit. Autorem je doktor Theo Borovec, Rakušan. Známe se roky. Bydlí v domku u Dunaje kousek od Lince, z okna kouká na sever, směrem do Čech, odkud pochází. Ví všechno možné z filozofie, sociologie, je také přes peníze a zná naše poměry. Poslyšte, co říká:
"Když je někdo chudý, má chudoby využít. Pro jednotlivce je to těžké, ale město může úkol zvládnout hravě. Ať jde na věc takto:
Skrývá-li se ještě v městě boháč, musí pryč, jinak bude kazit dojem. Ale žádné represe! Každý, kdo dosud není zcela chudý, ať vybere si ze dvou možností - co má může rozdat, tak se to rychle vytratí, nebo mu bude městem vyplacen stěhovací paušál, ať rychle zmizí za obzorem. Ve městě zůstanou jen chudí.
Při radnici bude zvolen výbor lidu, sto až dvě sta hlav. Nejméně polovina z nich měli by být umělci a učitelé, ti chudobu dobře znají a bohatí jsou duchem. Výbor zřídí městský skanzen chudoby a bude o něj dbát. Neprodleně zajistí vše potřebné:
Oblékat si budete omšelé a látané šaty, ty se také budou prodávat, módní salóny se změní na opravny oděvů, omítka všech domů bude opadávat, bude působivé, když některé stavby podepřete kůly, baziliku, skvostnou památku z doby gotické, necháte zarůst břečťanem, po zámeckém nádvoří se budou nenuceně pohybovat muži a ženy v rázovitých krojích dle vzorů z horáckých betlémů, silnice zůstanou samá díra, v hostincích se bude vařit česnečka s černým chlebem, jalové krupeto a knedlíky se zelím bez masa, pít se bude mošt z jablek a řídké kvasnicové pivo, automobily mladší dvaceti let majitelé prodají nebo vymění za starší, městská hromadná doprava bude zrušena bez náhrady, doporučuje se užívat v neomezeném rozsahu jízdních kol a pěší chůze, bankovní domy budou vystěhovány do krajského města, z kulturního dění ať převládají hospodské lidové popěvky při harmonice, proložené zábavnými vyprávěnkami o jiných dobách a jiných světech, podobné by mohlo být vysílání městského rozhlasu, rozestavěný kulturní dům se nedostaví, bude v něm zřízena stálá expozice dějin přítomnosti se samostatnou galerií barevných portrétů radních.
Ale pozor! Všude bude skvostná čistota a vládnout bude duch přátelství. Náměstí se bude dvakrát denně zametat. Kdo odhodí nedopalek z cigarety, dostane úřední výměr s doživotním zákazem kouření, kdo si odplivne na veřejném prostranství, bude vyfotografován, jeho portrétní foto bude vylepeno na ohradách a bude popliváno. Stane-li se, že občan křivě pohlédne na turistu, bude potrestán celodenním stáním na mostě, s povinností uctivě pozdravit každého cizího kolemjdoucího s přáním, aby se mu v městě líbilo. Stručně pověděno, znakem města musí být skromnost, slušnost a hygiena.
Na začátku bude jistě nutná nenápadná reklama. Postačí pár objednaných článků v dobrých novinách. Turisté se pohrnou. Rok od roku jich bude dvakrát třikrát víc. Do pokladny města se budou sypat peníze. Mnoho peněz. To ale změní situaci, město začne bohatnout. Bude tedy třeba rychle zasáhnout, nasadit regulační opatření - snížit ceny nebo tajně, nejlíp za noci, pustit pět šest pytlů peněz po vodě. Nejvyšší hodnotou musí zůstat chudoba. Přijdete-li o ni, vše se rázem zhroutí, skanzen ztratí důvěryhodnost, turisté se pohrnou ne k vám, ale třeba do jihlavského podzemí nebo na tamější hlavní náměstí, aby si ověřili, že z jeho horního konce je skutečně malebný výhled do polí."
Vše, co bylo popsáno, je úplně nové, bez ověření v praxi. Musíme se rozhodnout, zda vstoupíme do neznámé vody. Když ano, máme naději. Zprávy z radnice jsou však stále odmítavé. Starosta včera opět vyhnal delegaci chudých. Pak v hněvu křičel na radu: "Naším úkolem je bohatství, ne chudoba. Pryč se všemi skanzeny!" Za chvíli, již poněkud uklidněn, prý sdělil, že on, starosta, ví přesně, kde vzít stovky milionů, že naše město brzy bude rájem, výkladní skříní lásky, hojnosti a pokroku...
Zůstávám lokálním patriotem, tedy buranem, a rád se nechám překvapit.
Autor: Jan Dočekal
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)