V časopisu Týden uspořádali Tomáš Čechtický a Karel Vrána smutnou sondu na téma Konec kreslených fórů v Čechách. Vyjádřili se nejprve sami, poté také Vladimír Jiránek, Josef Kobra Kučera a Ivan Hanousek. Někteří konstatují, že samet humoru a satiře, kresleným fórum spíše ublížil, než by je v nové situaci opět oživil. Stejně jako u jiných problémů autoři celou záležitost zjednodušeně odbývají konstatováním, že "situace v Česku jen kopíruje Evropu".
Místo Dikobrazu nemáme nic jiného!
Chyba lávky, po vzpouře kamarádů, samotných kreslířů v Dikobrazu a kolem něj, vydali muži vtipu dnes již zapomenuté provolání Proč ne Dikobraz! Podle Týdne jej sťali samotní kreslíři tak razantně, aby se již nikdy nezvedl. Podařilo se! Pokusy od roku 1990 se Škrtem, s KUKem, SexBoxem, Naruby, Švandou Dudákem a ještě jedním, vycházejícím v Petrklíči, nevyšly. Zůstaly pouze "měsíčník Sorry, provokujícím drsným černým humorem, a zlínský Trnky - Brnky, jehož fekální odér libě voní méně intelektuální části čtenářského spektra". Teoretik a vydavatel i kreslíř Josef Kobra Kučera tuší soumrak kresleného humoru v hektičnosti doby a ve všepožírající televizi. Renčín a Jiránek přešli k politickým otvírákům, stěhují se v delších časových úsecích z novin do novin. V denících se objevily nevkusné politické stripy, importované k nám cizími vydavateli do českých novin. Autoři článku v Týdnu přes znatelné konjunkturální režimní postoje k humoru přiznávají, že před rokem 1989 se mohl český kreslíř celkem slušně uživit.
Kreslíři ztratili práci, nikoli čtenáře
Dikobraz, který spatřil světlo světa hned po 2. světové válce, po desetiletí vycházel ve statisícových nákladech. Poskytoval dost prostoru desítkám autorů a měl desetitisíce čtenářů. Byl rovněž cenově dostupný. Fóry nechyběly ani ve většině časopisů a novinových příloh. Pokud se humoristovi podařilo prosadit se, vydělával přes čtyři tisíce korun měsíčně.
"Tehdejší šéfredaktor Dikobrazu (Jindřich Bešta) ale zaujímal osvícený postoj. Na vtipy tepající imperialisty a přisluhovače měl Jaroslava Popa a duo BaPe. Ostatní do něčeho takového nenutil," poznamenává ve zmíněném článku Václav Hradecký. Ten pokračuje v líčení, že prostor se však během pěti let paradoxně zúžil, humoristé ztratili většinou práci! Karel Klos se stal opět chemikem, Jiří Vyčítal hraje s Greenhorny. Příliš se nedaří Hrdému a ostatním. Někteří se tedy vrátili k původnímu povolání, jiní přesedlali do jiných oblastí občanského života. Myslím však, že základní a také mylná premisa všech, kteří se do problému pustili, spočívá zatím v tom, že nikdo není schopen popravdě obnažit hlavní problémy tohoto stavu. Celý náš život posledních dvanácti let není jenom uspěchanější, ale ať se to komukoliv líbí nebo ne, je přece zároveň i rok od roku smutnější. Cožpak kolem nás není denně, v každé sekundě tolik okamžiků volajících po satiře, humoru, často i po odsouzení perem a štětcem? A nemusí si přitom nikdo brát za hlavní téma jenom sex a skandál. To je nabíledni. Stačilo absolvovat ještě živé české parlamentní volby a jejich okamžité ohlasy, zejména argumentaci k rozhodnutí voličů. A máme hned plný koš námětů.
Na obzoru Apríl
Jde o sedmý pokus opět na poprvé. Na obzoru je nový časopis. Jmenuje se Apríl - "Měsíčník humoru a zábavy". Do prvního čísla přispěli již zmíněný Kobra, ale i Josef Fousek, Jiří Žáček, Pavel Kantorek, Zdeněk Hofman, Miroslav Barták, Lubomír Lichý, Novák a Skoupý, Jiří Slíva, Petr Urban, František Dostál a jiné sympatické a známé tváře. Věřme, že již konečně tento pokus nyní vyjde. Jenže předpokladem k úspěchu není "tržní obscénnost - sex, děvky a chlast" - ale hledí přímo obrácené k životu kolem nás. Stačí se dívat na věci, jsme jimi obklopeni ve dne v noci.
Autor: Zdeněk Hrabica
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |