Obsáhlému textu Davea Eggerse SRDCERYVNÉ DÍLO OHROMUJÍCÍHO GÉNIA (Argo, 2001, přeložila Zuzana Mayerová) nestojí nic v cestě, aby byl chápán v syrové autentičnosti. Autor tomuto stanovisku nahrává hned v úvodu, kde tvrdí: Napsal podle skutečnosti a v izolovaných pasážích s názvy - Jak si vychutnat tuto knihu, Předmluva k tomuto vydání, Obsah, Poděkování... Posledně jmenovaná část dokonce koketuje s mystifikací: Předstírejte, že je to fikce. Na druhé straně nelze přehlédnout precizní organizaci textu s celou škálou psychologicky zdůvodněných motivací pro konání hlavní postavy, kupř. Prvek bolestné, nekonečné sebestřednosti, Prvek určitého (snad) zděděného fatalismu, Prvek zaznamenání toho všeho jako prostředku zastavení času při současném přesahu strachu ze smrti...
   A umíráním matky, včetně náhlého skonu obou rodičů, je otevřen příběh vypravěče a jeho tří sourozenců. Vyprávění v ich formě, sevřené do jedenácti kapitol, nemá pevný rámec ani strukturu antického dramatu. Je především upřímnou výpovědí o snaze uniknout majestátu smrti, byť v podobě velkého stěhování z východní části Ameriky na západ do státu Kalifornie. Zatímco nestálost jako jeden z projevů revolty byla vlastní beat generation, tady představuje snahu postavit hráz proti destrukci a zmaru. Jenomže fenomén smrti je všudypřítomný: prostřednictvím akčních filmů prorůstá do života téměř všech protagonistů. Johna vytěsňuje ze života několikátý pokus o sebevraždu, Dave trpí stihomamem, že se stane obětí psychopatického zabijáka stejně jako jeho nejmladší bratr Toph.
   Přitom tohle čtyřčlenné torzo rodiny, zajištěné na nedlouhou dobu dědictvím, nemá přehnané nároky na život: najít odpovídající bydlení, zajistit si práci a podmínky k výchově a vzdělání nejmladšího sourozence. Talentovaný Dave Eggers si mnoho slibuje od založení prestižního časopisu Síla, který odpovídá náladám a ústrojenství podobně smýšlející mládeže. Jenomže společnost, která organizuje život svých bližních prostřednictvím televizních programů, simuluje pocit svobody užíváním alkoholu a drog. Všechno je pořád zrůdnější, samý úchylnosti a extrémy, nic nemá normální rozměry.
   Také časopis odkázaný na milodary sponzorů stagnuje, neodvratně se blíží poslední číslo s přiznáním,že po těch třech nebo čtyřech letech a stovkách a tisících hodin to teď zabalíme, aniž bychom někoho spasili - Čeho jsme dosáhli? Koho jsme změnili?
   Úvodník se hemží narážkami na konec časopisu, na neúspěch, na smrt. Připomíná se vidina dalšího stěhování, objevuje se frustrace z nemožnosti seberealizace, aktivita se zužuje až k možnosti sebeoběti...
   Eggersova próza je o to zneklidňující, že do spektra svého zájmu pojala aktivně tvůrčí část mladé populace, jejíž snahy se míjejí s myšlením a potřebami industriální společnosti, která preferuje především materiální zakrmenost. Autor dosahuje napětí hlavně tam, kde propojuje popisné a reflexivní pasáže s úsečnými, mistrně zvládnutými dialogy. Text prostřednictvím estetických kvalit působí přirozeně a především varovně...

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]