Kdybych nedejbože podlehla volební kampani, dostali by můj hlas Vencelídesovci. Tato politická strana byla zplozena v nepříčetném stavu místním občanem Augustinem Vencelídesem a obsahovala ve svém jádru kuželkářskou společnost v hotelu U růže, stolní společnost "Bouli". Volič zaslouží mít jasno od začátku: s Vencelídesovci ví, na čem je, což se o mnoha stranách říct nedá. Sluší se připomenout, že právě tahle strana slaví letos osmdesátiny, přivedena na svět Jaroslavem Haškem v památném textu Obecní volby.
   Kdybych nebyla ženou, přála bych si být vránou. Vrána je sice menší než kráva, zato má větší rozhled. Je to zdatný jedinec. Sdílí společenství s ostatními vranami v mnohočetných koloniích, nejčastěji ve vrcholcích stromů. Vždycky vpodvečer se odtud ozývá laudatio za uplynulým dnem, následované prognózou do budoucna a předvolebními sliby. Speciálně vycvičenými jedinci, kteří dokážou stát střídavě na jedné noze (škoda, že jich není víc) je tento program snímán přímo z televizních antén, satelitů i kabelové televize. Že tento živočich jeví kolektivní sklony s ohledem na druhého, tomu podlehl už obrozenec F. L. Čelakovský, když ve svém unikátním Mudrosloví národu slovanského ve příslovích uvedl, že vrána k vráně sedá a vrána vráně oči nevyklove. Zmátl dokonce malíře, prozaika a básníka Josefa Ladu k obrázku pod lidovou rýmovačku: Řekla vrána vráně, koupíme si sáně. A protože zrovna pálilo léto, nezbylo vranám než se vozívati v stodole na slámě... Vybral a k vydání připravil Jan Vrána!
   To dnešní generaci vran nehrozí; dnešní generace vran je mnohem flexibilnější, asertivnější a hlavně zcestovalejší. Můžeme to pozorovat nejen na letištích, v přístavech, ale hlavně na nádražích. Zvláště tam přičinliví jedinci dávají najevo, že kolektiv je dobrá věc, ale dva už jsou moc. Obléhají nástupiště, poskakují po pražcích a plní si nenasytná volátka v duchu Svůj k svému, ale hlavně pro sebe. S němým obdivem vzhlížejí ke kolejím, kde je k přečtení dobře viditelný nápis: Kladno, 1946. Kladno, Kladno, vzpomínají marně mladší ročníky. To bejvalo, odbývají je starší se studem, jak je ta paměť krátká. Posléze si přece jen vzpomenou na básničku, která zaslouží nebýt zapomenuta:
   Krad starý Mates jako straka / u bohatce i u žebráka. / Pak, nerozmýšleje se dvakrát, / dal do pokladny vše, co nakrad, / a nápis zhotovil si na to: / "Soukromé vlastnictví je svato".

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]