Ema se nejmenovala žádná z mých sestřiček a maso jsme měli, jenom když se chystala umřít slepice nebo koza. Tím kádrovým profilem jsem se v minulosti nechlubil. Na rozdíl od spolužáka Cé Jana, který důvěřivému kádrovákovi na základě cizokrajně znějícího příjmení tvrdil, že jeho otcem je žebravý mnich. Na základě toho klamu ho prostoduchý kádrovák pustil do zahraničí za účelem vyhledání zbytku rodiny v Tibetu. Tam ovšem Cé Jan nikdy nedorazil. Nejdál se dostal do Vídně a odtud do Gross-Enzersdorfu, kde nepřátelsky vyženil obchod zbožím osadnickým a mandl hladký.
   Přes všechny ty životní peripetie jsme se nedávno potkali a vzpomněli s láskou hlasatelky těch nepřesností, paní učitelky Cigánkové. Dodnes ji vidím dojatou, když jsem jí na začátku školního roku v očekávání zdárného studia ve druhé třídě obecné školy přinesl kytici prostého polního kvítí, jakkoliv to zní s mým pozdějším mentálním vývojem a ostatním písemném projevu v tomto sloupku poněkud přiblble.
   Jenže to bylo jinak. Záhy jsem pochopil, že moje matematické znalosti stěží překročí hranici malé násobilky. Rád bych v zájmu svého dalšího prospěchu odevzdal paní učitelce bohatou kytici růží či jiné honosné květeny, leč naše zahrádka u chalupy byla přísně účelová. Kdyby maminka pojala pěstitelský záměr nasadit místo zelí a ředkviček růže, aby jimi prostřednictvím svých sedmi dětí obdarovávala pedagogy, nechal by ji tatínek zavřít do blázince v Kroměříži, protože kvítí rostlo všude okolo na pasekách až oči přecházely na červenou jako na křižovatce.
   Paní učitelka věděla přesně jak to je, měla o poměrech žáků nenápadný přehled. Žádné dotěrné kádrování, jenom vykonávala svoje poslání, o němž jsem dlouho nevěděl, jak je úctyhodné a vznešené. Je pravda, že v době mé školní docházky měl učitel své důležité, nezaměnitelné místo. Ta důležitost se odrážela v jeho společenském postavení, ba i v hmotném ohodnocení jeho práce tak, aby se v ostatní mzdové hladině odrážela společenská platnost učitelského stavu.
   Vůbec nevím, jak by si paní učitelka počínala dnes. V její době nenastala taková společenská situace, kdy se školáci pokoušejí zabíjet batolata nebo získávat za ně výkupné. Její nedávní žáci nepřepadávali peněžní ústavy s punčochou na hubě, a aby si v barech střídavě prostřelovali hlavy a šourky je ani nenapadlo.
   Nevím, co by v té všenárodní dani ze svobody dělala paní učitelka Cigánková. Nejspíš svou práci, protože by jí kantorské srdce řeklo, že právě teď je tady naléhavá potřeba dobrého učitele.
   Což, pravda, bez všestranného společenského ocenění a bez důkladné kulturně společenské přeměny může být a také je jen pustá fráze.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]