Jak bych
to udělal, maje udivenému čtenáři Mladé fronty Dnes vysvětlit, co je to zač ten
HUMANISMUS AMERICKÉ DEMOKRACIE
- když teď vyšlo najevo, že pan prezident Nixon svému poradci pro otázky národní bezpečnosti v dubnu 1972 řekl, že by "raději použil jadernou bombu" a že kašle na civilní oběti?

   No jak! Napsal bych, jak to ostatně udělal pan Zdeněk Švácha v kurzívě Pocta Rickymu, že "věcně měl Nixon pravdu", protože "pokud měl válku rychle ukončit, neztratit tvář a nezradit jihovietnamského spojence, potřeboval neústupné komunisty donutit k jednáním" a "hrozba použitím jaderné zbraně byla jediným řešením". Ale na rozdíl od toho víc než prostoduchého pana Šváchy bych si ještě včas uvědomil, že Nixon nechtěl onou jadernou bombou hrozit, ale chtěl jí přímo použít, že až do března 2002 byl jeho výrok sladkým tajemstvím mezi ním a panem Kissingerem, takže neústupné komunisty tím výrokem nemohl k ničemu nutit, a hlavně že pro kašlání na civilní oběti není zrovna postačujícím a pěkným důvodem ani snaha "neztratit tvář", neomluvitelná, i když jde jen o dacana, jemuž nenapadne nic lepšího než v zájmu zachování tváře se servat v půlnoční hospodě, ani "nezradit jihovietnamského spojence", o jehož zkorumpovanosti skrz naskrz si dosud štěbetá ptactvo na všech střechách světa. A tak bych se raděj spokojil fantazírováním, že kdyby se nebyl Nixon dal usvědčit ze své odpovědnosti za Watergate anebo kdyby jeho nástupci nebyli "slabí", byla by bomba vše hladce vyřešila a Pol Potův režim, údajně "věrný spojenec rudé Hanoje" (kdo si ještě vůbec může vzpomenout, jak tomu vlastně tehdá bylo?), ani by nebyl mohl zabít dva milióny lidí, neboť na věrného spojence rudé Hanoje by se byla nějaká ta jaderná puma taky jistě našla a už by nebylo koho zabíjet.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]