LUBOŠ ZELENÝ, básník
Má literatura ještě dnes nějakou váhu ve společnosti?
Zcela jistě má. Stačí se zajít podívat do veřejných knihoven, které vykazují, snad i díky vysokým cenám knih, stále narůstající výpůjčky. Pochopitelně by bylo třeba učinit rozbor, jakou že literaturu čtenáři vyhledávají. Podle svědectví některých knihovnic však nabídka nové české literatury čtenářskou poptávku neuspokojuje. I v knihkupectvích se čas od času čtenáři ptají po spisovatelích, jejichž díla se na pultech dávno neobjevila. A tady jde spíš o otázky spojené s distribucí a propagací. Myslím si, že čtenáři čekají na současnou českou povídku, novelu a román. Ze současné produkce málo knih můžeme k tomuto očekávání přiřadit. Poezie si udržuje své výsostné postavení Popelky, které byl před desítkou let odebrán louskáček i s oříšky.
Existuje u nás svoboda slova?
Svoboda slova je i v dnešním světě abstrakcí. Právní proklamaci totiž chybí druhá dimenze, a tou je vynutitelnost práva. Ani při největší abstrakci si nedovedu představit reálné provádění. Někdo dnes svobodu slova má vyšší, jiný nižší. A je tu opět princip zásluhovosti, příslušnosti a postavení či peněz, kvalita už tolik nerozhoduje. Pro mnohé spisovatele má svoboda slova váhu stejnou jako pro bezdomovce dnešní skvělá možnost vycestovat na Kanárské ostrovy.
Potřebuje spisovatel občanskou odvahu?
Jak by ne? Udám příklad: byť jsem v sedmdesátých a osmdesátých letech publikoval časopisecky i knižně a na počátku roku 1989 byl přijat do tehdejšího Svazu českých spisovatelů společně s Miroslavem Holubem, Lenkou Chytilovou, Miroslavem Stonišem, Janou Štroblovou a dalšími, tedy získal jsem jakousi ochranu, ztratil jsem už v srpnu pro své postoje a jednání zaměstnání. Byl jsem asi dva měsíce bez práce i příjmu a v prosinci téhož roku jsem se mohl vrátit zpět. Následující měsíce, které hekticky ubíhaly, jsem komentoval s jistou objektivitou a vyvážeností. Ani u těch přátel a známých, kteří mi dnes buď dávají zapravdu, nebo klopí oči, jsem tím popularitu nezískal. Myslím si, že takto jsem působil i v devadesátých letech jako novinář a publicista. Totéž mohu přenést do mé současné tvorby - která má ale dnes mizivý čtenářský dosah.
Vaše životní krédo:
Odpovím veršem z poémy Balzamína: A kdyby nás zas jednou vyvolali/ abychom ozkoušeli/ bělostnou chuť křídy/ a kdyby se nás ptali - co kdo zná/ na dobro bych se hlásil/ Dobro v člověku Dobro v zemi/ tak jako žáček první třídy...
Autor: Luboš Zelený
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |