KONIÁŠOVÉ SE ČINÍ

   Úvodník J. Kohouta Uhdeho manifesty malosti v Obrysu-Kmeni 30/2002 se uprostřed dokumentárních fotografií E. Fafka a rozhovoru plného ušlechtilých emocí se spisovatelkou E. Frantinovou tyčí jako svědectví zdaleka ne jen obludnosti a nehoráznosti jednoho českého autora, člena Obce spisovatelů, který se na sklonku své literární kariéry věnuje znehodnocování našich klasiků sub specie kritérií jednostranné ideologie dnešních kulturních elit. Patří to k dobrému bontónu těch spisovatelů, kteří se po r. 1989 teatrálně rozešli se svojí často výrazně socialistickou literární minulostí, a to tak, že ji mlčky vyškrtli ze svých životopisů. Začali prostě od nuly - jsou to mladí, třináctiletí hošíci, jejichž okouzlující juvenilita a sametová pseudorevolučnost překrývají stařecké šediny jejich byvších aktivit.
   Literárně politické rychlopřevlečnictví jim však již nestačí. Došlo i na klasiky. Také ty je třeba prolustrovat - vždyť valná většina z nich vzešla z tísnivých sociálních poměrů a s bídou se tito lidé potýkali celý život. Vykořisťováni společenským zlořádem, nakladateli a často existenčně vůbec nezajištěni, "dovolili" si tito lidé nejen psát syrově realisticky, ale i sociálně kriticky. Jaképak "obrození" nebo spásu lze od nich tedy očekávat? Tyto finančně nezajištěné chudáky, kteří probouzeli hluboce národní cítění, je třeba demaskovat, vykořenit z povědomí českého myšlení, je třeba je odhalovat jako nebezpečné socanské národovlastence, antiklerikalisty, volnomyšlenkáře, apologety husitství a nakonec - socialistické autory. Nestačí již o nich psát neobjektivně v různých čítankách a příručkách literatury, či jejich existenci zcenzurovat mlčením. Je třeba větší důslednosti - eliminace nepohodlných jmen nepostačí. Česká literatura musí být jejich vlivu dokonale zbavena - a proto: hrr na ně!
   V 19. čísle časopisu Čin (z 8. 12. 1938) pod pseudonymem Karel Strnad napsal J. Fučík (také jeden z řad autorů nyní proskribovaných) slova, v nichž spatřujeme, ať chceme či nechceme, bohužel určitou paralelu s dnešními poměry: "Otevřte český kulturní adresář a škrtejte v něm jména českých umělců: básníků, spisovatelů, výtvarníků, hudebníků nebo herců, jejichž hlavy už padly v soudobé 'čistce národa' - zatím ovšem jenom ve vykřikovaných a vykřičených večernících - škrtněte každého, kdo byl těmito večerníky prohlášen za zednáře, mafistu, levičáka anebo dokonce bolševika, a tudíž jako zapeklitý nepřítel národa vyloučen z našeho kulturního života - a dojdete k zajímavému poznání: že všechno, co má v našem umění nějakou cenu, bylo odsouzeno k záhubě... 'Na všecky dojde!' slibuje Jaroslav Durych ve Večeru. Neboť při této 'čistce národa' nejde už o jednotlivé české umělce, ale o českou kulturu vůbec. Neprovinili se jednotlivci, provinila se celá kultura a jí se nemá dostat pardonu."
   Koniášové v této zemi přicházeli a odcházeli. Naše skutečná literatura má však ještě z minulosti silné morální základy. Její zdravé kořeny vězí pevně a hluboko v národní půdě české lidovosti a tak všechny neblahé excesy vždy přežívá...

Autor: Karel Aksamit


Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)