NICOLÁS GUILLÉN
Nicolás Guillén se narodil v Camagüey na Kubě 10. července 1902. Než se stal novinářem a dal o sobě vědět jako spisovatel, dělal typografa v tiskárně, kterou vlastnil jeho otec, novinář a politik. Otec Nicoláse Guilléna zemřel v občanské válce roku 1917. Po maturitě v roce 1920 začal Guillén studovat práva na Havanské univerzitě. Studia ale nedokončil a vrátil se do Camagüey, kde vydával časopis Lilie (Lis) a pracoval jako redaktor listu Camagüeyan (El Camagüeyano). Do Havany se vrátil v roce 1926. I zde se intenzivně zapojoval do kulturního a politického dění, vystupoval proti útisku tmavých obyvatel Kuby. Pracoval v deníku Zpráva (Información) a byl vedoucím redaktorem týdeníku Šílenec (El Loco). Do komunistické strany vstoupil roku 1937. V letech 1936 až 1939 byl redaktorem týdeníku Souhrn (Resumen) a vedoucím redaktorem časopisu Poledne (Mediodía). Zúčastnil se na straně republiky občanské války ve Španělsku, procestoval mnoho zemí Ameriky, Evropy, Asie i Afriky.
Autor: Michael Doubek

VELKÉ ZÁPASY
Popularizující monografie historičky Sylvie Ostrovské je případně nazvaná PŘEDEHRY k VELKÉMU ZÁPASU ANEB CESTAMI 16. a 17. STOLETÍ. Usiluje o "postižení celoevropského vývoje a úlohy habsburské monarchie v něm v politických souvislostech, vede k "zamyšlení nad situací v tehdejší duchovní oblasti"
Autor: jkt

VELKÁ KNIHA NA...
Byla to jen otázka času, kdy postmoderní vlna vulgarity vylité z břehů zaplaví i knihkupecké pulty a knihovny pro nejširší veřejnost; kdy po peprných slovech ze zóny sexu, po slovíčcích, která Nezval nazýval slovy diamantovými, přijde řada na ta slova, k niž sahá herectvo, když má pocit, že se obecenstvo nesměje dost bouřlivě. Jsem ještě z tzv. staré školy, a radši říkám, že je to nebo ono na draka, maje za to, že ostřejší výraz je lépe si schovat pro nějakou ještě horší situaci. Byly časy, kdy si tak vedli i na prknech, která znamenají svět, a vzpomínám, jak Jiří Suchý tehdy v jedné své hře říkal něco jako: přišel ředitel a řekl: Nic, tedy on řekl jiné slovo, ale my jsme věděli, že tím myslí nic...
Autor: Milan Blahynka

O HRABALOVĚ TERAPII...
Milan Garncarz, spisovatel, novinář a stínový státní prezident České republiky, má za sebou rozsáhlou publikační a společenskou činnost. Jeho poslední knížka PIJME PIVO S HRABALEM (48 str., vydal r. 2002 Luděk Kovář), je zajímavá mozaika z životních střípků Bohumila Hrabala.
Autor: Karel Aksamit

K. JEŠTĚ PO DESETI LETECH
Moudrý list se schová do lesa.
Moudrý meč se schová do bitvy.
Autor: Karel Sýs

KDO S VLKY NEVYJE, PROSTĚ NEEXISTUJE?
V čísle 25/2002 Týdne vedl Jiří Peňás, redaktor kulturní rubriky tohoto ultrapravičáckého časopisu, rozhovor s Jiřím Gruntorádem, šéfem knihovny Libri prohibiti v Praze, která shromažďuje pravděpodobně nejucelenější sbírku československé samizdatové a exilové literární tvořivosti
Autor: Daniel Strož

44 OTÁZEK MICHALA ČERNÍKA
O životě se spisovatelem Vladimírem Přibským
Autor: Michal Černík