Plodný a úspěšný prozaik Oldřich Šuleř, ostravský rodák (roč. 1924) se věnoval ve svých prózách především historii Jesenicka a Valašska. Většinu života však prožil v Ostravě, kde pracoval jako redaktor, knihovník, ředitel nakladatelství a funkcionář spisovatelských organizací. A tak není divu, že své nejnovější dílo BÍLÝ KŮŇ VE ZNAKU (nakl. Agave, Český Těšín, 135 str.) věnoval historii svého rodného města. Sleduje jeho osudy od založení až po osvobození koncem druhé světové války.
Mohl se opřít o dvojí kolektivní zpracování (Historie Ostravy, 1967, 1993), nejde mu však o detaily, ale o charakter města, jeho osobitost. Za rok založení Moravské Ostravy se považuje 1267, ale už dříve existovala Polská Ostrava, brzy přejmenovaná na Slezskou, s hradem a později zámkem. Nevelké tkalcovské městečko až do r. 1848 podléhalo hukvaldské vrchnosti. Jeho rozvoj nastal až po r. 1830 vznikem hutí a těžbou uhlí.
"Ostravskými pomníky a sousošími jsou těžní věže a vysoké pece, a ovšem také paláce bank a na svou dobu moderní veřejné budovy, avšak ty jsou již plodem dvacátých a třicátých let" (minulého století) (s. 48).
V ostravské společnosti probíhal jednak boj třídní (právem oceněn hornický vůdce Petr Cingr a sociálně demokratičtí starostové města Jan Prokeš a Josef Chalupník), jednak národnostní - česká kultura se nesnadno prosazovala v německé konkurenci. K rozvoji došlo až v období první republiky, kdy ostravské české divadlo, hudba, literatura sehrály v národním kontextu významnou roli - z literatury např. F. Sokol-Tůma, V. Martínek, F. Směja, Z. Bár, J. Závada aj. Nejvýše však oceňuje Šuleř úroveň ostravského výtvarného umění v období první republiky. V létě 1923 se v Ostravě konala úspěšná průmyslová a živnostenská výstava, r. 1926 dostavěn Dům umění.
Koncem dvacátých let však postihla celý svět hospodářská krize. ("Tím méně se ovšem mohla stát útočištěm kýžené pohody fabrická Ostrava, ta kvasící díže, sršící výheň s roztrženými nebesy" - s. 82).
A ještě krutější utrpení přinesla druhá světová válka - nálet na město v srpnu 1944 a osvobozovací boje koncem dubna následujícího roku zcela zničily 250 budov, osvobození zaplatilo životy jedenáct set českých a ruských vojáků; část průmyslové výroby byla poničena, většinu se však podařilo zachránit díky odboji, který bránil destrukcím.
A na poslední stránce knihy čteme autorovo vyznání: "Když píšu tyto řádky, mám před očima generace havířů a hamerníků, řemeslníků a obchodníků, podnikatelů a inteligence a naslouchám ozvěně nenávratně zmizelých dějů... Ostrava urazila vesmírnou dálku od svých počátků v zeleni na březích průzračných říček ke své dnešní vzrušující podobě."
Jak patrno, neulpěl Šuleř na faktografii, ale usiloval vystihnout smysl a kouzlo vývoje našeho předního průmyslového města.
Autor: Štěpán Vlašín
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |