Každá doba má svoje hrdiny. A mnozí jsou v tom docela nevinně. Každá doba haní donedávna uznávané hrdiny, ale málokdy je dokáže rovnovážně nahradit. Je to něco jako poměr zdravý chrup - protéza. Ti, kdož bývají dosazováni na uvolněné piedestaly, většinou postrádají kvality svých předchůdců. A zase: Jedni i druzí jsou v tom nevinně. Zda byli skutečnými hrdiny... Rozhodně ne neomylnými, chrabrými bájnými reky, neboť každý člověk se dopouští chyb a omylů.
   Nejednou se z uznávaných osob vyklubají podvodníci, ne-li přímo zloději. Amorální, hrubě prospěchářští lidé bývají odhaleni později, kdy už opustili kormidlo a vžili se do role zasloužilých a úctyhodných.
   Pozor na propagátory cizích mravů. Častěji nemravů. Nejednají z čirého přesvědčení, ale z hlouposti, zaslepenosti, nedostatku soudnosti a hrdosti, dalo by se říci z nedostatku vlastenectví, kdyby to slovo nedostalo v poslední době tak špatný punc. Mnozí jsou za svoje počínání dobře honorováni. A pozor i na různé babky s agresivními nazelenalými mozky propagátorů násilí, agrese, zločinů. U takových individuí už o jakémkoli hrdinství nelze hovořit, třebaže přes zamlžený objektiv má padoušství s hrdinstvím jisté shodné znaky. Každý čas má svoje hrdiny. Každá doba.
   A mnozí jsou v tom opravdu nevinně. Skromní, bezejmenní, nenápadní, o pocty se nehlásící, nedožadující se uznání a odměn, čestní, jak jim to život jenom dovolil, stateční, jak je k tomu život donutil. Každodenně odvádějí kus poctivé práce, které si nikdo obzvlášť necení, natož společnost, natož ti, kteří se pokoušejí zviditelnit falešné hrdiny ze svého podemletého břehu.
   Každá doba má svoje hrdiny. O těch nejvýraznějších se ani moc nemluví. Neví se o nich, nejsou zajímaví svou prostotou a skromností, nelze jich využít k propagaci vlastních tezí.
   Není však hrdinstvím poctivě, skromně prožitý život? Takových hrdinů máme spoustu. Považujme si jich, řadových vojáků všedního života. I oni vrhají stíny.
   Nelze se divit, že ty nahoře, kteří vzlétli tak vysoko, že dolů ani nedohlédnou (i kdyby se o to někdy pokusili), stíny bezejmenných hrdinů děsí. Je jich totiž hodně. Příliš velké množství. A pokud je snad zahlédnou, vzbuzují nelibost. Těm nahoře totiž připomínají jejich malost.
   Je hanebné, když lidé mající plná ústa slova demokracie, nehodnotí hrdinství předků jejich činy, ale jejich ideologickým podtextem, když jim v historické paralele jsou Zikmundi bližší než Žižkové. Jen trpaslíci odstraňují sochy velikánů. Vyčítají vypuštěnému rybníku, že nepřináší užitek a zapomínají, že ho sami pomáhali vypustit a utonout je možno i v hlubokém bahně.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)