Zdá se, že v našem dnešním literárním a společenském životě není něco v pořádku. V médiích i v tisku se už o obrozeneckém období nemluví, je to asi v rámci Nové Evropy zbytečné, husitská doba je prý rozporuplná, jen různí "baviči" na pódiu zlehčují postavu Žižky v různých "šou", Jirásek už není aktuální, jeho Temno se dnes jaksi nehodí, pan Uhde by dneska Máchův Máj napsal jinak, krásná česká slova jsou dnes nahrazována cizími atd.
   Úsilí T. G. Masaryka o vznik samostatného státu prý byla chyba (škoda rakouské mocnosti), Dr. Beneš nesmí dostat státní vyznamenání, protože se snažil o zachování a obranu ČSR a po válce spolupracoval s komunisty, odsun Němců byl zločin (vyhnání), proto se dnes staví pomníky "obětem odsunu", tedy těm, kteří chtěli do Říše za svým Vůdcem, a katolický biskup jezdí kázat sudetskému Landsmannschaftu....
   Pravnučka Josefa Jungmanna Marie Strettiová napsala v roce 1939, tedy v době ohrožení republiky, knihu vzpomínek O starých časech a dobrých lidech. Píše tam o době obrozenecké, době J. Jungmanna, svého praděda, Palackého, Šafaříka, Erbena. V úvodu uvádí: Je dobré znát minulost, heslem doby je však přítomnost, ale někdy pohled do starých dob potěší a v překotném spěchu a shonu moderního života uklidní a zahřeje.
   Mne zahřál a potěšil článek Milana Blahynky v Obrysu-Kmeni s názvem Nejvyšší čas na náš, skutečně náš časopis nového národního obrození.
   Ano, potřebujeme dnes, tak jako v době národního obrození, takový časopis, tedy novodobé Krameriovy Vlastenecké noviny, aby uváděly jiné názory než dnešní "český" tisk v cizích službách. Potřebujeme kritiku, polemiku, pravdivost v demokratické republice jako sůl.
   Hanlivá tvrzení v novinách o dřívější době od různých "nově narozených" autorů není možno korigovat, uvést na pravou, pravdivou míru. Riziko důkazů se dnes nepřipouští.
   Existence našeho národa není přece samozřejmostí, obrana národních zájmů není zbytečností (viz podporu našeho zemědělství v rámci EU). Potřebujeme obranu národní literatury, potřebujeme podle M. Blahynky nějaké středisko, v němž se budou sbíhat všechny snahy o změnu k lepšímu, třeba takové středisko České expedice V. M. Krameria.
   Nový časopis by měl být na pěkném papíře, s bohatými ilustracemi. Ale kde na to vzít prostředky?
   Pamatuji si, že v dobách první republiky můj otec odebíral brněnský nepolitický časopis Nový lid. Byl to kulturní časopis, vlastenecký, i s kritickou linií, naprosto seriózní. Tento časopis začínal ze skrovných prostředků. Byl bez barevných obrázků, menšího formátu, na obyčejném papíru. Jeho popularita rostla pomaleji než u bulvárního tisku, ale obsahem získával stále více čtenářů v celé republice. Okupace ČSR ukončila jeho činnost.
   Kdyby se podařilo takový časopis založit, získával by nejen levicové občany, ale jistě i širší veřejnost, která má zájem o dobro této republiky a není jí lhostejné dnešní překrucování našich dějin a postupná likvidace národního uvědomění.
   Zahajme tedy akci na založení nového literárního časopisu podle návrhu Milana Blahynky!



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)