Čerstvý osmdesátník Karel Boušek (17. 7. 1922 v Ústí nad Orlicí) je básník, jenž má věrný okruh čtenářů. Nakladatelství Futura nedávno vydalo jeho novou básnickou sbírku - v edici Poezie mimo domov - nazvanou BÁSNĚ K LISTŮM Z KALENDÁŘE (1990-1999). Jak napovídá název, stal se kompozičním principem prvek časový. Spíše než kalendář s jeho časovou posloupností však hledejme "drobty od života" (jak nazval třetí oddíl sbírky). Je to poezie vizuální a prostorová, obé v meditativní perspektivně, tedy "paleta s trochou poezie" (s. 25), jindy rozjímavá, též hudební a mélická, (srovnej báseň Hoře, hláskově virtuózní), cudně ztajená do ticha. Verše mají dosti rozmanitý tvar, od lyrických miniatur a střípků po obrázky a "lyrické" pohlednice, nechybí polemiky, generační a poetická vyznání, ale ani básně mravoličné, ba mravoučné povahy. Ožívají v nich místa blízká autorovu srdci, básník se vrací "k ohňům dávno už vyhaslým", vzdává chválu krajině, "místům odkud jsem přišel" (s. 33). Častým lyrickým gestem či motivem je kladení květin na hrob, listování ve starých knihách i v archivu vzpomínek, rada čtenáři, konfese člověka, jenž se nemá za co stydět.
Místy se jazyk emotivní s jazykem racionálním nesetkávají a neprostupují, zůstává jen vnější poučení, což zamrzí právě tam, kde bychom čekali analytickou reflexi s uměleckým přesahem bez ohledu na to, píše-li veršem tzv. volným, nebo vázaným. Básník miluje harmonii, a proto je zraňován disharmonií naší doby. Romantická povaha, která "Ráda by slova učinila rájem / Pouště změnila v zahrady / A kromě Dámy s hranostajem / vzpomněla i hoře Grenady" (b. Poetika, s. 33). Básník milující romanci , hledající útěchu v humanitě spíše než v náboženské víře, je konfrontován s "vidinou mrtvého města", s mrtvými modrými koráby, jež "jsou celé od krve" (s. 21), s fašistoidní filozofií, jíž je rovnost snem hrbatých duší (s. 16). Věří, že posláním poezie je ochraňovat humanitu, "vyhánět z lidí mráz" (byť ještě horší je, že "v některých kluzko je - až běda!"), a to se mi na jeho verších jeví snad nejsympatičtější a nejpodstatnější. I motiv ticha je v jeho poezii obsažný.
Básně sbírky jsou diferencované nejen tematicky a tvárně, nýbrž i hodnotově. Je třeba pečlivě vybírat reflexe, metafory a sentence objevné, odlišovat je od místy konvenčních a proklamativních, tedy povrchních. Podobně jako mnohé verše a básnické eseje Pilařovy, Skálovy, Florianovy, Karenovy a dalších tvůrců, totálně a totalitárně "zazděných", v lepším případě dnes jako cizokrajné zlé opice předváděných autorů musí i ty Bouškovy počkat na interpretačně a edičně příhodnější dobu, která by je představila v kvalitním výběru. Nastane někdy?
Kniha je vhodně ilustrována Jiřím Mikulou; citlivý doslov k ní napsal Karel Sýs.
Autor: amk
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |