O týraném jazyku! O mučené mateřštině!
Dozví-li se člověk něco nového, měl by být rád. Když získá informaci velkého významu, nechť je nadšen, a novou cennou informaci přijatou zadarmo musí rozhodně oslavit, neboť se tak stává toliko zřídka. Mně potkalo to valné štěstí o minulém úterku. Díky televizi. Hezká slečna pověděla s úsměvem, jemuž se dává důvěra, že: "Svět není jen o dobrých zprávách." Musím se přiznat, že nikdy předtím jsem si ani na okamžik nemyslel, že svět je vůbec o něčem, natož o dobrých nebo špatných zprávách. V domnění, že úplně stačí, když svět prostě je, žil jsem v nevědomosti.
Chvíli nato zazvonil soused z hořejšího patra, že potřebuje klíče od sušárny, že zase jsou bůhvíkde, venku prší a jeho (řekl "moja") nemá kam pověsit prádlo. Pak nazlobeně dodal: "Právě vo tom to je, vo tom, že tady je pořád nepořádek," (řekl "bordel", ale já to změnil, protože takový výraz nepatří do novin). Chytl jsem jej za slovo a ptám se: "Proč je to o tom? To přece není o tom, že zde je nepořádek, to je nepořádek sám." Koukl na mě a zvýšeným hlasem ukončil debatu: "No dyť, říkám, že vo tom to je, že tady je. (znovu řekl "bordel", ale teď už jsem to zcela zamlčel).
Od té doby, už přes týden, si více všímám, že u nás je kdeco o něčem. Bez "o tom" by verbální komunikace neměla obsah. Myslím však, že tuším, kde leží pramen téhle pitomosti. V pohádkách. Každá je o něčem. Kdyby nebyla, prostě by nebyla: O špidlatém nosu, O čtyřech ve třech, O zemanském haveloku, O modrém ptáku, O chytré princezně, O hloupém princi, O okradené Zlatovlásce, O tunelu skrz tunel, O dobře vystlaném chlívečku, O hněvivém dědkovi, O černých krkavcích, O sedmnácti loupežnících, O knížáku národním, O rozličných taškařicích bez portfeje, a ještě o mnohém jiném. Vyprávění pohádek je teď velmi módní. Málokdo jim věří, ale utnout je nedokážeme. Vtírají se pod kůži. Všechno je pak "o tom". I když o ničem.
Týraný jazyku! Mučená mateřštino!
Autor: Jan Dočekal
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |