Ještě cele neprošel rozevřenými dveřmi a svět dostal jiný rozměr. Rozměr domova. Petr má domov! Doposavad zde jenom bydlel, zato teď! Polaskalo ho teplo, polaskala ho vůně jídla. Ba i hudbu slyší!
Jeho domov je plný pohody. Zahřálo ho takové vědomí a snivě se opřel o zeď. Zvláštní; i po litru fernetu byl schopen zasnít se!
(Je mu čtyřiadvacet, vrátil se z noční. Z ložnice vypluje manželka a je líbezná. Záda ponořená do vodopádu rusých vlasů, přitulí se: "To je dobře, že už jsi zase doma. Nemohla jsem se tě dočkat! Adélka vůbec nezvracela. Jedinkrát se neprobudila! Byly jsme odpoledne v parku - pojď se podívat, ještě má červené tvářičky.")
Petrův sen překazil crkot střepinek. V obýváku někdo rozbil skleničku. Snad nemáme návštěvu?
Do předsíně přitančí Adéla, smetáček v ruce. "Ahóój! Ty už jsi doma?" obejme tátu. "To je dobře! Hrozitánsky jsem se na tebe těšila. Oni se na tebe taky těší..."
Adélka má červené tváře, voní jehličím.
"Tys byla v parku?"
"Ne. Pijeme borovičku. Pojď přece..." Adéla pomohla tátovi z kabátu.
Veselý hlahol uvnitř je německy razantní.
"Počkej," zdráhá se Petr, "mám vypito."
"Oni taky. Nedělej si násilí."
Ještě se zdráhá. Ještě to na sebe neřekl. "Holka. Nemám práci. Dali mi padáka."
Adéla se vpila pohledem do otcových očí. Petrovi se tuze líbí mateřsky trpný soucit a zase ho napadne, že Adélka má dobré jádro.
"To si nesmíš tak brát, tati. Všechno zlé je k něčemu dobré. Aspoň nebudeš unavený a vynervený. Gertruda s Hansem přijedou každou sobotu - když budou dneska spokojeni. Viď, že se budeš snažit? Dali nám každému sto márů. To máš za měsíc sedm táců v českých! Není to bezva?" Adéle se zdá, že táta váhá, a přetlak v jejím srdci nadzvedl poklici. Vyhrkla:
"Potřebuju škváru! Moje dítě nemá hrob - nemám ke komu chodit! Co je na tom divného, že chci mít někoho ráda?!... Tak už pojď! Máme před sebou lepší časy..."
Adéla vede otce do lepších časů a Petr se poddá lákavému příslibu. I přes litr fernetu v sobě chápe, třebaže nejasně, třebaže intuitivně, že i v nové výdělečné činnosti zůstane tím, kdo obsluhuje - byť oděn sotva do gumové ochrany. Kupodivu ho to vzrušilo a náladu mu to zvedlo tak, že zpoza dceřina ramene nedočkavě vyhlíží erotický objekt. Ba i hrdost pocítil - vždyť neukojená bytůstka si ho předplatila!
Petr neměl ženu už několik měsíců a zpráva o tom, že teď ji dostane i s honorářem, probudila v něm sebevědomí samce.
Sexuchtivá dáma neupoutala, ani neodpudila. Nebyla mladá a nebyla hezká. Nebyla stará a nebyla ošklivá.
"Seznamte se, bitte. Mein Vater... Křestní... Name... Petr," zakoktala Adéla. "Vati, to jsou manželé Böhmovi. Gerta - Hans."
Všichni řekli, že je moc těší. Hanse těšilo dokonce milionkrát a jednou navrch. Připili si na přátelství.
Dneska si zašprechtím. Ti budou koukat na starou školu českého pingla!... No. No! Začíná to být interesantní! To jsou mi nějak ultramoderní manželé! Ledacos pamatuju a o ledačems jsem i slyšel, ovšem tohle! Našinci je třeba k evropské úrovni se i prosouložit.
Hans, který zachytil Petrův smyslný úsměv, pookřál. Ze dna cestovního vaku vyštrachal bílé vzorkované punčocháče, podvazkový pas a puntíkatou mašli.
Připili na úspěšnou spolupráci. Petrovi na ní vskutku záleželo a vzal vše vážně od samého začátku. Užuloval se na Gertu, významně pomrkával a jeho zraková akupunktura způsobila své - Gerta se zálibně olízla.
"Já jsem tady!" vykřikl Hans žárlivě. Popadl Petra za uši a dal mu dlouhou, předlouhou pusu. Na to roztáhl podvazkový pas a jal se jím mávat, přičemž smyslně vzdychal. Toreador dráždil býka.
Další vypitá borovička umocnila účinek zkonzumovaných šviháků. Býk vyskočil na konferenční stolek a stal se nebezpečným. Funěl, bučel, kokrhal, mňoukal a hlavou pohazoval tak vehementně, že přepadl do křesla, právě na Hanse. Ani v křesle se neuklidnil. Drcal hlavou do Hansovy hrudi a vydával zvuk pramálo podobný vábení.
"Skvělé!" vypískla Adélka, ač jí otcův ryk připomenul spíše láteření bachařky. Tfuj, bachařky! Byla stejná jako Ilona! Pořád by jenom brala, pořád by jenom mlsala ve spižírně a - sama nedala nic!! - Hlavně, že se dostal taťka do transu!
Také zákazníci spokojeně výskali.
"Super!" řvala Gerta.
"Veelmi pěknéé! Veelmi pěknéé!" mručel Hans. Najednou vydrážděný umlkl, vrazil masívní jazyk do Petrových úst a položil býka pod sebe.
Petra se muž ještě nikdy nezmocnil. Šokující prožitek měl účinek hned celého demižónu šviháka. Petr leží oslepený a ohlušelý kdesi ve sklepě, kde tlí jehličí a někde v koutě se páří kočky...
Když Hans povolil obruče svého objetí, Petr zalapal lačně po dechu, pomalu, nemotorně se posadil a okamžitě postřehl dvě změny. Předně měl stažené kalhoty až pod kolena - a krom toho tu chyběla dámská polovina společnosti. Zasklenými dveřmi ložnice k němu proniklo smyslné ženské mrouskání.
Hans pohladil Petra ukazováčkem po rtech. "My zůstaneme tady. Nejdřív si tě umyju. Pojď."
"Jak - umyju?"
"Nu přece mýdlem, ty hloupoučký! Nebuďme čuňata!"
Petr pochopil.
Pomyslil si, že je největší z blbců, které kdy nosila zem, a po několik dlouhých, předlouhých sekund budil zdání, že ochrnul.
Hans zamlaskal a Petr se pokusil zachránit:
"Hele, punčocháče! Podvazkový pas a mašle! Gerta tu zapomněla ekvipáž..."
"Ale jdi, ty neposlucho. Tytyty! To jsou tvoje věci. Chci, abys byl fešák."
"- - - ?"
"Neboj, tati! Po půlnoci se vystřídáme," slíbila Adéla přes skleněné dveře.
Hans se zvedl napřed, aby pomohl milenci na nohy. Ten však odmítl a vzdorně dřepěl dál, ve škvírách očí chorobopis prožitých dob.
"Tak co bude, děvko! Zaplatil jsem si tě!" kopl do něho Hans a Petr, přemáhaje bolest, konečně vstal. S ekvipáží v náručí krátkými, potácivými kroky šněroval cestu do koupelny...
Autor: Miroslav Vejlupek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |