Anglický literární teoretik N. Watz uvádí ve své studii Umění psát příklady omezeného počtu syžetů, které se redukují do několika základních tezí. Nemohou chybět: Zločin a trest, Svrchovanost lásky, Vítězství a porážka, Nezlomnost lidského charakteru, Hněv a pomsta ponížených, Pravda zvítězí...
Z psychologického hlediska jde o strukturu povahopisných entit, prověřovaných epochami společenského blahobytu nebo katastrof. Zvláště nepřetržité uvolňování válečných běsů s možností etnických likvidací představuje stálý inspirační zdroj i pro spisovatele, kteří se nemohou opřít o vlastní zkušenost. Druhá světová válka s problémem holocaustu, příkladně zobrazená právě německými autory (Böll, Noll, Ott, Thürk, Grass, Lenz...) našla vynalézavého představitele v Bernhardu Schlinkovi (1944). Jeho román PŘEDČÍTAČ, vydaný v Curychu roku 1995, oslovil čtenáře na celém světě a u nás se na knihkupeckých pultech objevil třikrát. Naposledy počinem nakladatelství Prostor, 2002, v dokonalém překladu Tomáše Kafky.
Kdybychom se pokusili pojmenovat tři části textu, mohlo by to dopadnout takto:
1/ Banalita selanky
2/ Proces
3/ Trest
Milostný vztah patnáctiletého mladíka k ženě o dvě desetiletí starší je téma v literatuře víc než frekventované. V našem případě osamělá Hanna Schmitzová převede bez úhony svého "chlapečka" do dospělosti, a to nejen v oblasti sexuální, kde se jí stane rovnocenným partnerem, ale především v postojích ke svému okolí, k odpovědnosti a práci. Než se rozhodne z jeho života vystoupit, nechává si od něho předčítat...
Právnický elév Michael Berg, autorský subjekt a vypravěč příběhu, potkává po létech Hannu v soudní síni. Spolu s dalšími ženami je obviněna, že jako dozorkyně koncentračního tábora způsobila smrt několika stovkám žen, kterým nepomohla z kostela, zasaženého bombou. Vězenkyně uhořely... Protože už k Hanně necítí nic, může Michael analyzovat její minulost; útěk od Siemense do oddílů SS, její chování k mladým vězenkyním, podíl na vyhotovení zprávy o pochodu smrti. A třebaže jako jediný následně zjistí, že kvůli negramotnosti nebyla Hanna schopna zprávu vytvořit (předčítání), valí se proces v otupělosti a lhostejnosti až k rozsudku, který zní - doživotí.
Paralelní život vypravěče a protagonisty právníka je oproti vězeňskému rytmu rozháraný: rozpad manželství, ztráta dítěte, konfrontace milostných představ s Hannou a výkonu jejího povolání dozorkyně (surovost, hrubost, vulgarita), to vše nakonec vede k opětovnému gestu předčítání. Kazety odstartované Odysseou až po současné autory putují po léta bez doprovodného dopisu do vězení. Po osmnácti letech je Hana Schmitzová omilostněna a Michael Berg se má stát zprostředkovatelem jejího návratu na svobodu...
Závěrem: Schlinkův román Předčítač je knihou mimořádné umělecké účinnosti. Vyprávění v první osobě s četnými reflexemi budí dojem autentičnosti, prolínání fyzična s duchovnem sugeruje naplnění života s jeho úskalími a omyly. Hanna stud z negramotnosti přehlušuje obdivem k uniformě; po válce pracuje jako průvodčí tramvaje, dokonce se před vynesením rozsudku převlékne do uniformního kostýmu... Je Hanna hodna soucitu? Je osmnáctileté pokání ve vězení hodno odpuštění? Na tohle kniha odpověď nedává, ani nenabízí univerzální řešení, snad jen jedno: existují věci, které nelze překročit. Člověk by měl za každých okolností zůstat člověkem. Tímto krédem se Schling těsně přibližuje významné polské prozaičce a novinářce, která podobnou zkušenost zobrazuje v knížce krátkých próz s názvem Tanec na cizí veselce.
Autor: František Skorunka
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |