Jmenoval se Jaroslav Kalina (narozen 9. 11. 1816, zemřel 22. 6. 1847, před 155 lety). Vystudoval gymnázium a klasickou filologii, psal balady a lyrické básně, předkládal Byrona a Mickiewicze. Nejvíce se však proslavil baladou Kšaft (závěť, testament), která se zpívala po trzích a vzbudila silou a naturalistickým pojetím pravou senzaci.
Kalina budil pozornost sovu štíhlou, mužnou postavou ("kristovskou" podle Friče), zahalenou v černou antickou řízu. Dobrovolně odmítal zajištěné existenční postavení, toužil po naprosté osobní nezávislosti a nenáviděl starosti. Dobří lidé mu poskytovali jídlo i přístřeší - ale hmotně stále citelně strádal. Když byl v květnu roku 1845 pozván na několik dnů do rodiny lékaře J. Špotta, několikadenní návštěvu si sám prodloužil bez ostychu na několik měsíců.
Kalina jídával dosyta někdy jen dvakrát týdně a když mu u Špottů v jeho pokojíčku zatopili, považoval to za veliký přepych. Vždyť v jeho ubohém obydlí, aby docela nezmrzl, se přikrýval jen papírem a poslední činžovní dluh za něho zaplatila hraběnka Eleonora Kaunicová. Pak se odstěhoval ke spisovateli Karlu Sabinovi (1813-1877). I když ten sám doslova živořil v neutěšených finančních poměrech (měl ve svém kamrlíku jen jednu rozviklanou a trojnohou postel), přinesli ze dvora prázdný sud, vystlali jej slámou a filozof Kalina - český Diogenés - v něm pak spokojeně usnul. Malíř Karel Javůrek, Kalinův portrétista, hledal jednou Kalinu marně v jeho podkrovní světničce na Václavském náměstí. Kalina až po chvíli vylezl ze sudu vystlaného slámou, kde se hřál - neměl čím topit! Kalina byl po celý svůj život svobodný a zcela nezávislý. Svoji ptačí volnost však zaplatil vlastní krví, kterou chrlil naposledy ze svých tuberkulózních plic 22. června 1847 v Praze ve všeobecné nemocnici, když tam toho dne opouštěl navždy tento svět...
Autor: Karel Aksamit
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)