VÍNO
Venku je krásně. Praská tam seno šelestů pod patou slabosti, která je růžová jak jazyk telátek. Hrst štědrosti rozhodila je sem s takovou nedočkavostí a chutí - až nikdo nechce uvěřit, že zadarmo. Ta olízaná telátka poskakují po louce a připomenou třínožky, lehké židličky s přibitým potahem kůží na sedátku, třínožky prchající z měst. Dívám se (za plotem chaty) na tanec telátek, kterým není víc než čtrnáct dní.
Autor: Eva Frantinová

NA STARÝM MOHELNĚ, NA STÁTNÍ HRANICI, ALE JINAK
Původně jsem nechtěl odpovídat na "sebereflexi" Emila Hrušky v Obrysu-Kmeni č. 28/2002. Jednak proto, že politicko historické hodnocení jedné z ozbrojených složek bývalé ČSSR není podle mého názoru zrovna vhodným tématem týdeníku pro literaturu a kulturu, a jednak proto, že jsem považoval za lidsky nedůstojnou a cti bývalých ochránců státních hranic odporující snůšku polopravd a zkreslení násilně vytržených z komplexního hodnocení historie a pokrokových tradic Pohraniční stráže.
Autor: Milan Richter

POLITICKÁ POPRAVA KACÍŘE?
Vážený pane Richtře, četl jsem váš příspěvek několikrát a několikrát jsem tedy nevycházel z údivu. Vy si skutečně myslíte, že můj článek byl "hanopis" urážející bývalé ochránce státních hranic, kterým bych se měl "pokorně omluvit"?
Autor: Emil Hruška

PROSTÉ ČTYŘVERŠÍ NA JEŽČÍ STRANĚ
Minulý týden měl jsem třikrát co dělat ve Žďáru nad Sázavou. Z Třebíče, kde jsem doma, je to po silnici pět desítek kilometrů.
Autor: -

POEZIE
Jan Čadil, Jiří Stano, Stanislav Zeman

O MNĚ A TĚCH DRUHÝCH
Na jednu věc jsem přišla velice brzy - ve škole, a zvlášť tady na gymplu, je pěkná nuda. Pěkná asi proto, že jsem hned na začátku roku zaujala místo v poslední lavici u okna, kde si čtu různý časáky, popřípadě se maluju na rande, který mám po škole a nebo se taky dají lakovat nehty.
Autor: Lenka Černá

CHVÁLA SNĚNÍ
Člověk sní ponejvíce z hladu.
Z hladu po kráse, lásce, spravedlnosti, svobodě a štěstí. Z hladu po plnosti života, po jeho úplném a radostném naplnění. Tam, kde se něčeho nedostává, člověk začne snít.
V době, kdy lidé na celém světě se dovídali o strašné bídě, hladu a šířících se zhoubných chorobách v nekonečných prostorách Ruska někdy na počátku dvacátých let 20. století, napsal Alexandr Grin svůj slavný příběh nazvaný Nachové plachty. Docela dobře si vzpomínám, jak mě ten příběh okouzlil, když jsem jej četl poprvé. Spisovatel, který v té době také hladověl a lukem střílel v stepi křepelky, aby vůbec přežil tu strašnou dobu, napsal příběh o neobyčejné lásce, který se vyrovná slavnému příběhu Shakespearovu. S tím rozdílem, že u Grina vše končí šťastně a radostně.
Autor: Miroslav Kapinus

KAPKY
Lenost ovládá rozum. Je snažší o pár stupňů pootočit mozkové závity, než otáčet celým tělem.
Autor: Ivan Fontana