Spisovatel Miroslav Sígl ve sborníku KDO BYL JAROSLAV DIBLÍK (kart., 142 str., 2002) nám přibližuje život a tvůrčí činnost českého novináře a vydavatele měsíčníku Místních novin Podbezdězí (1991-1999) originálním způsobem. Úvodní kapitola knihy je paralelním životopisem autora knihy a zároveň Jaroslava Diblíka. Je to nejen mozaika jejich vzájemného celoživotního přátelství, ale i plastický obraz doby, v níž tito spoluvrstevníci žili. Sígl před nás předstupuje s obsahově velmi čtivým, faktograficky koncentrovaným a graficky bohatě a výrazně upraveným rukopisem. Mapuje ve své publikaci regionální oblasti nazývané globálně Máchův kraj. Tam všude byli odběratelé a čtenáři Diblíkových novin. Bibliografie vydavatelské Diblíkovy činnosti zahrnuje ovšem ještě čtvrtletník Kokořínské čtení (1994-1999) a obsáhlý seznam 27 publikací, na padesát druhů pohlednic a další tiskoviny.
Jaroslav Diblík (1927-1999) to vše přivedl na svět v malé osadě Kruh. Diblík byl jedním z našich posledních obětavých novinářů, který nezištně redigoval a vydával noviny. (Jeho Místní noviny Podbezdězí měly dokonce "mutačky" Bakovsko, Bělsko, Doksko, Dubsko a Mšensko.) Když se Diblíkovo jméno ztratilo z řady živých, noviny, které redigoval, zanikly. Ale od těch dob přestalo vycházet i nemálo dalších českých a moravských (a to nejen regionálních) periodik. Je to smutné svědectví, jak se téměř celý český tisk dostal postupně do vlastnictví zahraničních vydavatelů.
V padesáti vzpomínkách pamětníků na Jaroslava Diblíka si přečteme zajímavé názory jeho známých, přátel a spolupracovníků. Oceňují Diblíkovu obětavou práci, skromnost, vlastenectví. Síglova kniha, kterou autor obdařil množstvím dokumentárních fotografií, je potřebné vádemékum nejen životem jednoho novináře, který prošel nelehkou životní cestou a místo aby si jako nemocný senior odpočinul, věnoval své celoživotní úspory a energii na vydávání novin a publikací.
Česká žurnalistika se stále hlouběji propadá do "cizích služeb". A tak se Síglova půvabná knížka - ať její autor chce či nechce - stává nechtěně nostalgickou. Přesto musíme doufat, věřit a snažit se, aby přišli noví čeští vydavatelé periodik. Za českým a moravským novinářstvím nesmí současnost udělat definitivní tečku.
Autor: Karel Aksamit
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |