"Hřbi, hřbito, hřbitov, i, i, i, " čte šestiletý kluk ze smaltované cedule.
   "Petře, to není i, i, i, ale římská tři," poučuje vnuka děda. Chodí sem s Petrem rád. Neobtěžují tu ani auta, ani psi. Asi před rokem vlčák Petra na pískovišti pokousal a od té doby se psů bojí. Neomylně to vycítí a dovolují si na něj.
   "Co je to římská tři?"
   "Část hřbitova."
   "Římská?"
   "Ne, římský jsou číslice. To jste se ještě neučili."
   "A kdy se to budeme učit?"
   "Pozdějc. Chceš jabko?"
   "Chci."
   Děda usedá na lavičku a z kapsy vytahuje červené jablko. Je jasný, teplý říjnový den a kdo jen trochu může, všeho nechá a kouká si ještě užít slunce. A klidu. Podzimního smířlivého klidu s blankytně modrou oblohou a kořennou vůní spadaného listí.
   Petr s chutí schroupe jablko a ohryzek hází do kontejneru. Se zájmem si v něm prohlíží uschlé kytice, pomačkané stuhy a vyhořelé kelímky. Ty nejvíc. Vybírá si červený, hnědý, hliníkový a běží s nimi k vodovodnímu kohoutku. Pokládá kelímky do vydlážděného příkopu a prudce pouští vodu. Kelímky plavou, až se zastaví o vyčnívající dlažební kostky. Petr si kaménky označuje, kam až doplavaly a hru několikrát zaujatě opakuje. "Nejdál doplaval hnědý," hlásí nadšeně dědovi.
   "Už toho nech, budeš celej mokrej."
   "To už jsem," věcně odpovídá Petr a najednou zpozorní. Po asfaltové cestě se k nim blíží pes.
   "Dědo, je tu pes!"
   "Sem psi nesmějí."
   "Tak se podívej!"
   Děda namáhavě otáčí hlavu a skutečně vidí foxteriéra. Za ním jde v pestré sportovní soupravě štíhlý muž. Když spatří dědu, rychle připíná psovi vodítko. Pes dědu ignoruje, ale napíná vodítko směrem k Petrovi. Vnuk vyděšeně běží k dědovi a chytá se ho za ruku.
   "Azore, k noze!" zavelí muž. Azor na povel nereaguje a zuřivě před Petrem vyskakuje.
   "Pane, na hřbitov psi nesmějí," řekne klidně, ale rozhodně děda.
   "Mám ho na vodítku."
   "Sem nesmějí ani na vodítku."
   "Kde to máte napsáno?"
   "U vchodu. Ale i kdyby to tam nebylo napsáno, tak to se snad rozumí samo sebou."
   "Vy ste ňákej chytrej. Radši si zrychtujte vašeho fakana. Moc dobře jsem viděl, jak zbytečně pouští vodu. To jde z našich daní, víme!"
   "Nikomu nebudeš říkat fakane!" rozpaluje se děda.
   "Komu tykáš, dědku bláznivej?"
   Pes začíná znovu podrážděně štěkat. "Azore, ticho!" zcela bezvýsledně ho napomíná muž.
   Pán upravující blízký hrob se narovnává a nevěřícně kroutí hlavou. Jelikož ale anonymně mlčí, není patrné, koho udiveným pohybem hlavy vlastně odsuzuje. Hlasitý štěkot psa konečně přiláká hlídače v uniformě: "Pane, okamžitě si toho čokla odveďte. Tady nemá co dělat!"
   "To není žádnej čokl, ale čistokrevnej."
   "Důrazně vám opakuji, koukejte s tím ČOKLEM mazat pryč!" vychutnává si hlídač jadrnou výslovností výraz ČOKL.
   "No, no! Snad není tak zle. Víte vůbec, s kým mluvíte? Já vás upozorňuju."
   "Řek jsem mazat! A hned! Nebo vám ještě napařím pokutu!" rezolutně ukázal hlídač směrem k východu.
   "Azore, jdeme," zlostně cuká muž ramenem a s tváří zkřivenou vztekem táhne psa pryč.
   Hlídač si sundá černou čepici a pomalu otře zpocenou pleš: "Pustíte je sem a zadělaj celej hřbitov."
   "Kdyby bylo po mým, tak už tu pokutu měl," ulevuje si děda.
   "Když von je takovej pěknej den, že si ho člověk nechce kazit."
   "No dobře, no," zdráhavě souhlasí děda.
   "Jak ti říkají?" ptá se hlídač chlapce, jako by se nic nestalo.
   "Petr."
   "Vidíš, mně Pavel," usmívá se hlídač a ledabylým krokem pokračuje v obchůzce.
   "Dědo, co je to fakan?"
   "Zlobivej kluk."
   "Ale já jsem nezlobil?"
   "Nezlobil. A víš, co bude k večeři?"
   "Vím."
   "A heleme se."
   "Babička mi to prozradila. Lívance."
   "Copak naše babička," rozesmál se děda a rozjařeně kopnul do šišky, až obloukem přeletěla nejbližší pomník.
   "Dědo, podívej," řekl Petr s pohledem upřeným k obloze. Vysoko nad hřbitovem odlétalo na jih velké hejno jiřiček. Pulzujícím pohybem neustále měnilo svůj tvar a po chvíli jako by se v dálce ztrácelo.

   P. S.
   Výňatek z řádu pro pohřebiště v působnosti Správy pražských hřbitovů:
   Je zakázáno zejména dělat hluk, vodit (nosit) zvířata, jezdit na kolech ani vodit kola a působit škody vandalismem.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]