SVATOPLUK KOPEČEK
Čtyřverší
Vůbec nevěřím na anděly
od nepaměti je to blud
cizopasný jak jmelí
rostoucí od nikam až do nikud
Obzor je lehce zamžený Obleva
Slunce se s úžasem přelévá
přes potrhané sítě zimy
barvami ještě nezaschlými
Malátně v koutech polehává
Tma padá dál a padat nepřestává
a nezná míru nezná hranic
Podvečer A ticho zůstává tu navíc
Zas je tu podzim Nepohoda
slunečné dny a zase chlad
Čas ubíhá čas plyne jako voda
a babí léto vlétlo do zahrad
Zas o slepičí krok
se konci blíží tento rok
a nakonec nám zcela zteří
běloučká duchna plná peří
Tma Hvězdy a roj svatojánských mušek
anebo průstřely z tisíce pušek -
uprostřed měsíc jako malé štěně
dívá se na to ustrašeně
Jsou dny kdy míváš krásné sny
a ty se divukrásně sní
zatímco čas jak vzdorovitý kůň
se staví na zadní
Slova se řadí řádka za řádkou
až vznikne báseň která křehká je
Upustíš-li ji však byť jen namátkou
nevstoupíš nikdy do ráje
Smogové deště promáčejí do základů
Nebe otevřené dokořán až z toho úzko je
Kolik biblických ran dozraje
v tom nekonečném volném pádu?
A znovu jako z konve leje
Potopa Řekni kolikrát
ještě budou zchudlým
bezmocně slzy osychat?
Jaká to divná árie
lije a malou chvilku nelije
a prší bolesti a smutky marné lásky
a s deštěm přibývají další vrásky
Útěšná slova tak do půlky plná
ač vody bylo po střechu
Ještě nevyschla ta houbovitá skvrna -
ten symbol výsměchu
Svou kuličku si uváleli
z mamonu a lsti
Zítra však budou celí podělaní
trnout úzkostí
Dušičku mají ustaranou
falešné slzy po tvářích jim kanou
nic je však uvnitř netíží
když bližní úpí na kříži
Do teplých krajin ptáci odlétají
dálky nás opět osloví
Že zlatá střední cesta vede k ráji
to říkej jenom oslovi
Kdo celou pravdu o pozítří zná?
Život je jako velká neznámá
vždy něco odhalí a něco zatají
a lidé stále hledají a hledají...
I kdyby stokrát přáli si váš pád
a chtěli třeba usmažit vás zaživa
tu naši pravdu nelze zapírat -
raději smrt - když nic jiného nezbývá
ALOIS TYBRYCH
Fetiš teroristy
S porobou se druží veselí
oj takové bóží dobrodiní
Podupávají kratičké kroky v těžkých okovech
a víří prach v ostrovním žaláři v ulicích i doma
rychle a stále rychleji
směs stařičké i nedávné minulosti všichni teroristi vdechují
z rozpadlých lidských těl obdivovaných a krásných
z rozpadlých lidských těl obdivovaných a hrdých
z nepotřebných věcí dřeva květin i zvířat
z dříku matičky země
S porobou se musí družit veselí
Francois Lyotard recituje postmodernu
zabalenou do fádností neštěstí
My teroristi klademe hlavu na špalek
současně s pravou pěstí
Tak se to rýmuje
A mezi zuby trčí peníz poroby
kdo z něho dukát urobí
Naklonovaní noví lepší jiní
Oj to bóží dobrodiní
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)