Ze strachu. Kvůli vnukovi, jenž dík vrozeným vlohám a současné výchově doma (při denním konzumu televizních pořadů), ale i ve škole ve svých deseti až dvanácti letech pozná účinky měkkých i tvrdých drog a mimo jiné se naučí dobře střílet alespoň ze šestpětatřicítky. Potom bude záležet na intenzitě jeho "trýzně" z lásky či nenávisti, aby použil svou zbraň na spolužáka nebo na učitele. Při této cestě do Evropy snadno všecky dohoníme a předhoníme Ameriku.
Ale také ze strachu kvůli sobě, neboť mě pronásleduje představa, kdy školou povinný vnuk, zmanipulován reklamou a různými demagogickými sloupky v bulvárním tisku, při gratulaci k sedmdesátinám pohodí štětinatou hlavičkou s mírně odbarvenou čupřinou, vysune nožku ve svém kovbojském dresu a sdělí mi: "Milý seniore, již jsi dost pracoval, jedl a pil. Den ode dne se zvyšují náklady na tvou zdravotní péči, na léčiva a zdravotní pomůcky!" (Podá mi balíček plínek Pampers.) "Kdo tě má takto vydržovat? A krom toho pořád kritizuješ NATO, jeho pražskou schůzi a do EU se ti nechce. Musím tě, seniore, pokud možno bezbolestně odprásknout."
Poté se vidím, jak při všech zdravotních hendikepech peláším, abych si uchoval ještě pár dní holého života, nebo spíš kvůli tomu, aby můj vnuk nebyl za zločince, přestože volá hlasem velikým: "Po ráně do týla je jisté, že nebudeš trpět! To jsem si zjistil na internetu."
Prý každý lidský věk má své zákony vývoje, má čas květů, plodů a zrání malin. Zmíněná představa o honu na dědečka asi zapadá do zrání malin. Zdálo se, že v rámci třígenerační rodiny (kde jsou však výměnky, zvyklosti a dodržované povinnosti?) otec, někdy i matka, nesplnili očekávání svých ratolestí, vznikly i rozpory ve výchově, a proto se děti (vnuci i vnučky) raději obracely na prarodiče. Ti měli trpělivost i zkušenost, jak rozpory překlenout. Výchovný vliv dědů a babiček využíval umění přístupu i tolerantních soudů vůči chování a zájmům dítěte. Byla tu schopnost nadhledu, oproštěná od výlučně materiálních povinností, závazků rodičů a tedy od jednobarevného až plochého pohledu na svět. A kluci a holky mívají cit pro vícerozměrnou barevnost při vnímání světa.
Prarodiče, v intencích pohádkových bytostí, napojí žíznivého vnoučka ze studnice pravd a moudrostí. To nechť platí dnes i zítra, v době počítačů, esemesek a dočasně přeceněné hodnoty peněz. A žádný hon na dědečky! Mezigenerační diskuse nechť obohatí současnou komunální politiku!
Autor: Alois Tybrych
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |