ELIŠKA KOPPOVÁ, básnířka

   Máte v šuplíku svého pracovního stolu nějaké rukopisy, které se vám nedaří vydat?
   Mám, ale zatím jsem moc pro jejich vydání neudělala. Baví mě psát, ale ne obíhat redakce a vnucovat se. A vydávat vlastním nákladem - to už vůbec ne.

   Jaké zkušenosti máte s nakladateli? Můžete vylíčit své potíže, či naopak dobré zážitky?
   S nakladateli mám málo zkušeností. Většinou požadují, aby si autor vydání zaplatil sám a to není nic pro mě.

   Knižní trh je velmi dobře zásoben všemožnými tituly různých žánrů. Česká literatura však, až na několik spisovatelů, má mezi nimi velice slabé zastoupení, dokonce chybí řada mnoha skvělých českých autorů. V čem vidíte příčinu faktu, že čeští nakladatelé nevydávají české autory?
   Netroufám si posoudit... Já sama čtu taky víc zahraniční literaturu než naši. Je to nejen únik před prostředím a dobou, do nichž se člověk nedobrovolně narodí. Knihy z prostorově a časové vzdálených období dávají čtenáři určitý nadhled nad problémy, ve kterých se momentálně nachází.

   Měli byste nějaké náměty, jak podpořit vydávání české literatury, klasické i současné?
   Vztah k domácí literatuře člověk získává od věku, kdy je schopen si sám něco přečíst, tedy na základní škole. Na to by měly pamatovat osnovy. Pokud jsem viděla, na domácí literaturu v učebnicích pamatováno je. Samozřejmě jsou opět upřednostňováni jedni autoři a druzí vytlačováni do pozadí (což možná tolik nevadí, protože zakázané ovoce chutná líp než povinná četba...).

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]