Několik uměleckých děl na rozsáhlé výstavě Československý socialistický realismus 1948-1958 v pražském Rudolfinu (7. 11. 2002 - 9. 2. 2003) z hlediska estetického dost prudce kontrastuje se schematickým pojetím tehdejšího budovatelského nadšení a víry v lepší svět - socialismu. Laicky a »jen« historicky vzato: co se vybudovalo, to se vytunelovalo, víru v socialismus nenahradila nevíra v kapitalismus.
Kurátorka výstavy Tereza Petišková zařadila mezi vystavené »malby, plastiky, objekty a dokumenty« také Švabinského Julia Fučíka, což ji na prahu 100. výročí narození tohoto národního hrdiny (23. února 1903) sice ctí, avšak necitlivě se zachovala vůči socialistickému realismu. Nejnovější encyklopedie (např. Diderot) totiž uvádějí - na výstavě téměř ignorovaného - akademického malíře Adolfa Zábranského (29. 11. 1909 - 9. 8. 1981) jako »představitele socialistického realismu«. Výstava má snad vzdělávat?! Či jen pobavit, vysmát se povrchnosti, nízké umělecké hodnotě mnoha »objektů« na stěnách a ve vitrínách? Vystavení jedné studie vojáka (uhel na papíře, 1955) a reprodukce detailu sgrafita A. Zábranského Vítání Rudé armády či Na paměť osvobození v katalogu výstavy je projev neuvěřitelné neznalosti objektivně historického významu života a díla A. Zábranského, jenž v inkriminované době 1948-1958 například ilustroval dvanáct vesměs známých knih pro děti a mládež, které v téže době vyšly ve 29 vydáních doma i v cizojazyčných mutacích v zahraničí a dostalo se jim mezinárodního ocenění. Znalci díla Zábranského očekávali na výstavě přinejmenším coby vstupní socrealistickou »hrůzu« plakát Únor 1948. Není a nebude v oficiálním prostoru. Je nežádaně mobilizující ona realističnost prudkého vykročení dělných mužů a žen za svými právy, plakát příliš signalizuje dění, vzruch, vážnost doby... Dnes je doba všeobjímajícího, bezbřehého a leckdy až cynického bavičství.
»Zábranského tvorba spadá do uměleckého vývoje třicátých let až konce sedmdesátých let; spoluvytváří jej a sama je jím utvářena, podléhá mu, vymyká se mu, zmáhá a přemáhá nesoulad a rozpory společenského ústrojí své doby - ale nikdy nezrazuje, co je umění vlastní a čím je nezastupitelné v osobním a společenském životě,« říká výstižně uměnovědec Jan Baleka, jenž si ve Wiesbadenu troufl o představiteli soc. realismu bádat a napsat studii pro jubilejní publikaci Adolf Zábranský, Knižní ilustrace doprovázející výstavu v umělcově rodné obci Rybí v listopadu 1999. Výstava a publikace podnítila zájem o našeho národního umělce. Obdobně připomenutí Zábranského na současné pražské výstavě - byť ledabyle... s paradoxně přímo nečekaně úspěšným vydražením několika jeho půvabných originálních ilustrací (kresba tuší a pastelem, 13 x 12 cm) na Exkluzivní aukci českého a slovenského výtvarného umění v Rudolfinu, Sukova síň 13. prosince 2002 (viz skvělý katalog pořadatelské Galerie ART Praha, Staroměstské nám. 12) by mohlo vyburcovat nakladatele. V desátém roce podstandardního rozdělení Československa stojí alespoň za připomenutí v Obrysu-Kmeni jeden z vrcholů Zábranského ilustrační tvorby - někdejší nadstandardní vydání nezaměnitelných ilustrací slovenských pohádek a pověstí Boženy Němcové vyprávěných Jaroslavem Seifertem, jež vyšly pod titulem Mahulena, krásná panna. Kniha byla vystavena na loňské velké prezentaci Boženy Němcové v letohrádku Hvězda a návštěvníci - cizinci z Letní školy slovanských studií na Univerzitě Karlově v mé přítomnosti Mahulenu nadšeně obdivovali. Dříve prý s obdivem vzhlíželi k ženám a dívkám Zábranského na jeho monumentálním sgrafitu Na paměť osvobození v Ledeburské zahradě. Sgrafito po »revoluci« zmizelo. Proč s tím nic neděláme!? Trestní řízení ve věci odstraněni sgrafita po mém upozornění v Úřadu vlády ČR a Policie ČR bylo dle obsáhlé korespondence »velice náročné«. Proto velice dlouhé a jak se dalo čekat... bezvýsledné.
Autor: Jana Vacková
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)