DAGMAR ŠTĚTINOVÁ, spisovatelka a básnířka
Máte v šuplíku svého pracovního stolu nějaké rukopisy, které se vám nedaří vydat?
Ano. Mám v zásuvce hotové tyto knihy: Pohádky severního slunce. Původně je chtěla Islandská společnost, ale do roka "se u nich změnila příspěvková situace" a nemají na vydání. Od té doby je mám doma...
Evropské pohádky - mnou převyprávěné a neznámé pohádky. Vycházely kdysi v Panoramě v edici Pohádkové lístečky. Po zániku Panoramy jsem uvažovala "kam s nimi"...
Mám minisbírku vlastních, dávno psaných "pohádek pro zamilované", pro dnešní 13-15ti leté, aby se "nejmladší milenci" uměli zamilovat nejdřív srdcem...
Mám útlou sbírečku Recepty zámecké kuchyně - chlebíčky chodských furiantů, předkrm správce Petráka, redaktorské kotlety...
Mám zachyceno povídání s posledním mlynářským krajánkem v Čechách. Ten krajánek už nežije. Byla by z toho pěkná humorná knížka, co kde v kterém mlýně...
Mám mnoho povídek a fejetonů - téma mezilidské vztahy, rodina atd. Kdysi se povídky tiskly...
Největší prací je moje "ženské čtivo" - Ten druhý - s podtitulem Deník osamělé ženy. Oslovuje či dává naději mladým vdovám po ztrátě manžela, po rozvodu...
Jaké zkušenosti máte s nakladateli? Můžete vylíčit své potíže, či naopak dobré zážitky?
Až na výjimky smutné. Někteří uprostřed spolupráce zemřou. Jiní se coby společníci soudí a rozpracovaná práce se pak stane předmětem dělení majetku, čas letí, soudy se táhnou, kniha nevychází. Když vyjde, pláče vydavatel, co ho stály soudy a nemá ani na placení provozu. Srdce se ve vás soucitem chvěje... Pláčete též. Jinde vám sice vezmou s nadšením rukopis - a potom neúspěch prodeje svádějí na vše možné. Ale tři vydavatelé na druhou stranu mne sami o práci požádali, byli spokojeni, jeden zaplatil dokonce předem. Smutné je, že za rukopisy se dnes tak málo platí, o tom ale není třeba mluvit, to se probíralo mnohokrát. Někdo mi řekne: "Neuráží tě takový honorář?" Jenže já nejsem z rodu těch, kteří myslí v první řadě na sebe (díky Bohu také snad proto v mých pracích je znát pralátka mého tvoření - cit a láska k člověku, ke čtenáři), i když patřím k těm, a právě asi proto, kterým se nedostává. Někteří nakladatelé přiznají, že musí vydávat to, co jim nese peníze a co jde na odbyt, a vkus za tím často pokulhává. Jenže taková prý už je doba. Jako ta potopa. Kdo neumí plavat, utopí se. Kdo nemá sílu s živly bojovat, není prý k ničemu. Měla jsem ale opravdu štěstí i na takové nakladatele i distributory, kteří přečetli rukopis, uvěřili autorovi a doufali ve čtenáře. Vzali, vydali, dali do toho peníze. Potom ale čekají na knihkupce, sčítají, a ono je to zase tak, že není knihkupec jako knihkupec, jeden vše platí včas, a tak i autor své drobné dostane. Pak jde i o prodavače. Někteří - a zase je to v lidech - okamžitě sáhnou tam, kam mají, jiní ani nevědí, že taková kniha existuje. Potíž je, když vám půl roku leží rukopis někde, kde jej mají studovat a potom čekáte na návrat svého díla. Nejdřív je vám oznámeno, že jedna lektorka už to přečetla a doporučila. Pak dostanete zpět svých dvacet stran na ukázku, že to druhá lektorka nedoporučila. Proč, protože, prosím vás, kdo by dnes kupoval něco o životě kolem básníka Máchy a jeho holky? A jinde: "A kdo vůbec čte?" Jiný vydavatel: "Pište jako Zweig, to je autor!" Nejsem Zweig. Vážím si (i když s placením je to stejné) vydavatele své poslední knihy. Přečetl rukopis, o který si dokonce sám řekl a šel do toho: kniha má 336 stran, je v plátně, řádně zhotovená a přivedl ji na svět.
Knižní trh je velmi dobře zásoben všemožnými tituly různých žánrů. Česká literatura však, až na několik spisovatelů, má mezi nimi velice slabé zastoupení, dokonce chybí řada mnoha skvělých českých autorů. V čem vidíte příčinu faktu, že čeští nakladatelé nevydávají české autory?
Asi se jedná především o peníze, někdy skutečně potřebné, někdy už o mamon. Znám nakladatele, který je velmi bohatý, má domy, nemovitosti a do knih nevloží vlastní kapitál. Hledejte si sponzora, pak vám to vydá a nemusí to ani být nic moc... Ale tak já nepíši. Také vám vysvětlí, že jiní mu rukopis dají zdarma a navíc si přidají peníze. Spisovatelé bohatí duchem jsou však obyčejně chudí na peníze. Žijí měsíc od měsíce...
Měli byste nějaké náměty, jak podpořit vydávání české literatury, klasické i současné?
S tím si nevím vůbec rady, jinak bych se hlásila.
Autor: Dagmar Štětinová
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |