Michal Borový je Evropan - Čech. Na rozdíl od dvou svých blízkých přátel nemá pocit, že jej jeho národnost jakkoliv znevýhodňuje. Nikdy si nepřál být Angličanem, Němcem nebo Severoameričanem. Michal Borový rád cestuje. Možná především proto miluje cestování, že se rád vracívá domů.
   O letošní zimě jej jeho práce zavedla do Filadelfie. Pátý den svého pobytu v Severní Americe měl čas si neznámé město prohlédnout. Ještě před procházkou jeho ulicemi koupil v hotelovém obchodě pohled. Slíbil poslat pohled svému dědovi, který, ač nikdy Filadelfii nepoznal, měl ji za místo spravedlnosti a všeho dobrého, co kdy z Ameriky vzešlo. Michalův děda se narodil ještě za Rakouska. Právě ve Filadelfii se podle něj dílem rodilo i Československo, za všech časů jeho vlast. Myslel, že zde roku 1918 podepsal T. G. Masaryk s českými a slovenskými zámořskými spolky dohodu schvalující vytvoření samostatného státu Čechů a Slováků. S Filadelfií si spletl jiné pensylvánské město - Pittsburgh.
   Michal vhodil pohled do poštovní schránky na rohu Obloukové a Třinácté ulice. Dříve než se tak stalo si jej ještě jednou prohlédl. Zkontroloval adresu, podíval se na fotografii rudého slunce nad několika skleněnými filadelfskými mrakodrapy a pod mrakodrapy našel slova: Filadelfie - kolébka svobody.
   Byla zima. Chodníky zasypával sníh. Michal šel Třináctou, minul tři bloky domů a zahnul na Kaštanovou. Plán středu Filadelfie se podobá pravidelné mřížce. I plány jiných severoamerických měst jsou filadelfskému podobné. Ulice vedoucí ve Filadelfii od severu k jihu jsou značeny čísly, ulice ve směru východozápadním nesou jména. Kaštanová ulice jej přivedla k historickému centru města. Historické centrum je možná termín nadsazený - nevím, zda označovat těch několik starších filadelfských domů za historické centrum. Historické centrum Filadelfie je menší, než jsou centra našich okresních měst. Michal zaplatil za vstupenku do areálu, kde je Zvon svobody, jenž před o něco více než dvěma sty lety zval lid do protější Síně nezávislosti k prvnímu veřejnému čtení Deklarace nezávislosti amerických kolonií na Londýně. Dýchla na něj na svou dobu hlasitě vyslovená touha po svobodě a spravedlnosti americké ústavy, která se ve Filadelfii rodila. Prošel kolem Tesařské síně, jež hostila první americký kontinentální kongres. Poblíž této stavby, na Třetí ulici, rozevřel mapu, kterou se při své cestě řídil. Do minuty k němu přistoupili mladý muž v klobouku a jeho velký chlupatý pes. Michal není znalec psích plemen, takže nevěděl, o jakou rasu jde. "Co hledáš?" zeptal se muž v klobouku. Pes si lehl do sněhu. "Co je to naproti nám za budovu?" ukázal Michal na šedivou stavbu připomínající řecký chrám. "To byla první banka ve Spojených státech!" pronesl muž hrdě. "A tamhleta budova za Tesařskou síní?" "To byla druhá banka ve Spojených státech!" Aniž by čekal na třetí otázku, otočil se kamarádský muž k další nepřehlédnutelné stavbě poblíž a řekl: "A toto je stará budova burzy." "Vida, takové památky u nás nemáme," pomyslel si Michal. S mužem i jeho psem se rozloučil. Zanedlouho přišel k řece Delaware a očima přešel dlouhý ocelový most Benjamina Franklina, spojující Pensylvánii a New Jersey. Vracel se Ořechovou, poté zamířil do Čínského města a na rohu Deváté a Tržní překročil osobu spící na kouřícím kanále. Dalo by se říci, že pro Evropana zvyklého na skutečné historické monumenty ve Filadelfii nic zajímavého k vidění není. Také mrakodrapů je tady méně, než Michal Borový čekal. Město zeširoka rozložené v rovině při řekách Delaware a Schuylkill, to jsou především nižší domy, některé sešněrované kovovými požárními schodišti, ve středu města napřímené dlouhé ulice, lemované mnohde ještě dřevěnými sloupy s dráty elektrického vedení, a obchůdky se vším, co lze prodávat, množství malých i větších továren od centra dál, ty starší z červených cihel, na obzoru ocelové jeřáby a kouřící vytáhlé komíny, bezesporu velkou měrou zodpovědné za znečištění ovzduší naší planety, několikaproudové šedé cesty. Bez auta se tady daleko nedostanete. Na okrajích města se bez auta nemusíte dostat ani na druhou stranu silnice.
   Proboha, vždyť tady nic pěkného není! chtělo by se zvolat, ale nevolá se. Mnohá další americká města jsou Filadelfii podobná. Proč tolik obdivu k nim nejen u nás doma? chtělo by se ptát, ale otázky nezní.
   I Michal Borový se neptá. Právě přičichl k něčemu, co nelze spatřit v dokumentu na televizní obrazovce nebo přečíst v cestopisné knize. Vdechl do sebe atmosféru Evropě neznámé volnosti. Nevěděl a nepřemýšlel, je-li omámen lstivou drogou, nebo pravdivou skutečností. Asi by to ani nemohl zjistit. Neptal se, zda tato volnost jenom prospívá, nebo i škodí.
   Filadelfie, celá Severní Amerika je magnetem, jenž přitahuje člověka jako žádné jiné místo této planety. Lidé z celého světa sem přijíždějí zvědavě, toužebně, s předsudky, nenávistí i obdivem. A dále je mnohdy ochucují svým kořením. Čím to? Osudy Američanů jsou tak protikladné. Větší rozdíly jinde stěží naleznete. Všechny lidi, kteří zde žijí, však spojuje naděje v lepší život, v ten nejlepší, kterého lze dosáhnout. Samotná naděje se pro mnohé už lepšímu životu rovná. Bída nemalého počtu Američanů tmavé pleti či dvanáctiprocentní nezaměstnanost amerických černochů na tom nic nemění. Stále tu vnímáte přistěhovaleckou touhu po svobodě. Den co den Amerika láká do své náruče prosté i velmi vzdělané.
   Americká společnost není ani zdaleka společností jednoho názoru, jak si Michal představoval ovlivněn českými novinami, televizními kanály a rozhlasovými vlnami. Naopak. Budete-li chodit Filadelfií, všimnete si možná poblíž středu města rozlehlé domovní zdi, kterou neobsadila reklama, ale zdobí ji podobizny lidí všech barev pleti a nápis Stejná práva pro všechny. Kousek dál si na jiném domě přečtete Dělníkům práci! Filadelfie je město, kde žili velikáni Benjamin Franklin, Edgar Allan Poe nebo Paul Robeson. Černošský zpěvák Paul Robeson, muž s levicovým pohledem na svět, jenž se nebál zpívat španělským interbrigadistům nebo v Sovětském svazu, zde má muzeum, kam zve turistický průvodce. Na místní univerzitě a ve zdejších laboratořích bylo uskutečněno mnoho významných objevů. Filadelfie je městem lidí přátelských. Filadelfané vám rádi vyjdou vstříc, jako Michalovi muž s kloboukem.
   Michala procházka příjemně naladila. Libý pocit mu nezkalily ani hlad a žízeň, které vnímal ke konci své cesty. Vešel do tržnice šumící ruchem desítek obchůdků se zeleninou, ovocem, rybami, ústřicemi, sépiemi, sýry, pečivem a především rychlým občerstvením. Koupil si hoagieho s pečeným hovězím, něco jako nepředstavitelně velký sendvič, a točenou kolu. Co také jiného v Americe. Postavil se ke stolku vedle otylého poldy, který se cpal tím samým, co si koupil on, a dal se do jídla. Nedivil se obezitě svého souseda. Pokud denně jí tohle, nemůže vypadat jinak.
   Filadelfie - kolébka svobody, vzpomněl si na pohlednici, kterou posílal dědovi. Svoboda bude potřebovat ještě mnoho kolébek, než doroste. Možná i nějaký ten inkubátor přijde vhod. Filadelfii však nelze upřít, že už svobodu kolébala. Pohupovala společnost svého času aspoň o málo spravedlivější než společnosti jiné. Teď je řada na dalších městech. Možná to bude některé z našich.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]