Mám, proč to neprozradit, mnoho milých vlastností. Z nich nejmilejší je permanentní otevřenost poučením zvenčí. Zatímco jiní šedesátníci se už dávno uzavřeli, a to, co vědí, považují za "pohár naplněný až po okraj", já na prahu staroby chodím, dívám se a poslouchám. Pořád je něco nového. Někdy, možná i většinou, je to sice k zoufání a k nářku, ale je to čerstvé.
Dnes dopoledne jsem uviděl v železářství hezoučké prkénko na maso. Občas si podobné koupím. Ne pro klepání řízků, nýbrž jako nejpevnější podklad pro mé pošetilé výtvarné výtvory. Prkénko dnes viděné, vyrobené v Dřevotvaru Jablonné nad Orlicí, je ale jiné, podivuhodné. Pověděno přesněji: podivuhodným jej činí přiložený lísteček s návodem na použití. Výrobce (je jím skutečně Dřevotvar z Jablonného, není jen dokonalou zástěrkou?) říká: Před použitím doporučujeme desku mírně navlhčit, omezíte tím pronikání mastnoty do masodesky.
Cosi tady nehraje! Mám navlhčit desku, aby tuk nevnikal do něčeho jiného, do masodesky. Jak lze dosáhnout, aby konání s jednou věcí mělo účinek na věc druhou? Je to snad podobné zmoklému klobouku a suché hlavě? Ale klobouk a hlava patří historicky k sobě, ovšem co je ona tajemná součástka, onen enigmatický element m a s o d e s k a, nevím.
Čtu dál: Při naklepávání a porcování masa podložte masodesku utěrkou. Hleďme, deska už tu není, pouze masodeska. Nejen, že nevím, co to je, ale nemám ani potuchu, kým, v kterém okamžiku a proč mi byla podstrčena.
Dále návod nabádá, abych masodesku nemáčel ve vodě, pouze omýval, protože hrozí její rozlepení.
Všechno je to nějaké divné. Nemohu se zbavit intenzivního pocitu, že jsem se dostal do kontaktu s mimozemskou civilizací, která se chystá na invazi k nám. Je to pocit hrůzný. Leč nejhrůznější je má představa, že oni nás hodlají utlouci nikoliv čepicemi, jak předvídal už nejméně před půlstoletím můj lehce potměšilý dědeček z otcovy strany, nýbrž masodeskami. Mírně mne uklidňuje, že náporu můžeme čelit. Z tajuplného návodu plyne, že masodeska je háklivá na vodu, že ji lze vodou rozlepit. Co tedy učinit? Narazíme-li na masodesku, šoupneme ji do vody a necháme ji tam do rozlepení. Takový je kategorický imperativ!
Autor: Jan Dočekal
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |