Milosrdná sněhová peřina alespoň někdy umí pokrýt stovky černých skládek v zemi, kterou jsme si většinou vybrali jako místo pro život. Ještě před desítkami let na vesnicích přebývali cestáři, kteří den co den tahali svoji káru s nářadím po cestách, které ještě neokusily asfaltovou polevu. Vlastníci políček u těchto cest v průběhu roku srpy vysekali trávu ve škarpách a postarali se tak o něco k snědku králíkům. Nyní se ze stromů u cest nesklízejí ani plody. Cestář tenkrát pročistil i propust pod mostkem umožňujícím vjezd povozů sedláků na pole. Nebylo příliš mnoho aut, ale byli zase cestáři, co vyspravili štěrkovou cestu. Čas však oponou trhnul a škarpy, pro někoho pankejty, jsou dávno k nepoužití a slouží jako místa k odhození umělohmotných lahví a igelitových pytlů se svinstvem. V pohraničních oblastech republiky se u silnic hromadí modré igelitové pytle s odpadky od lidí, kteří naopak za hranicemi nadávají na naši elektrárnu v Temelíně. Takový evropský binec to je. Černých skládek je po republice na stovky a i přes veškeré snahy ekologů ohrožují naše životní prostředí víc, než si umíme vůbec představit. Najednou existují reálné možnosti vzniku a přenosu infekcí včetně přemnožení hlodavců. A i nemoci, na které jsme už zapomněli, se k nám začínají vracet.
   Lidé dlouho vzdorovali platbám za popelnice, neboť se každý dušoval, že odpady kompostuje, recykluje a vlastně odpad je pro něho věcí zcela neznámou. Přitom v našich lesích, které sužují vandalové a zloději dřeva, si lze snadno rozříznout nohu o plechovku či o sklo, a také nakopávat umělohmotné láhve. Sběr hub tak často probíhá mezi výše zmíněnými předměty, které přemoudřelý a všehoznalý člověk dneška už nedokáže odlehčené o obsah odnést zpátky ke svému všelijak zaparkovanému vozidlu. Podle občanského zákoníku je každý povinen chovat se tak, aby nevznikla škoda. Koho to ale zajímá? Za vše se v životě platí. Někdy sice později, ale vždy a účet bývá děsivý. Při inverzním počasí se přece dýchá setsakramentsky špatně.
   Dlouhodobé vypouštění průmyslového odpadu bez základního čištění způsobilo kontaminaci mnohých rybníků ropnými látkami. Emise oxidu uhličitého hrozí, že během několika let stoupne průměrná teplota na území naší republiky až o dva stupně Celsia. Koncentrace oxidu uhličitého v jarním čase tak urychlí vegetaci a současně zvýší i riziko pozdějších mrazíků, takže zemědělcům zůstanou zase oči pro pláč. Poznáme to i my ostatní. Změna klimatu nepříznivě ovlivní naše těžce zkoušené lesy, ve kterých jsou smrky a borovice dlouhodobě zatěžovány znečišťováním ovzduší. Restituční řízení každým rokem ubírá z lesní plochy obhospodařované státem. Olysalá pohraniční pohoří se přesto stávají místem nárůstu davového sportování, motocyklového, autokrosového a cyklokrosového soupeření, které zanechává zem zjizvenou natolik, že je při deštích zaděláno na vodní přívaly.
   Jízdy cyklistů mimo stezky jsou běžné, běžné jsou i tuny odpadků podél cest, což ohrožují kvalitu pitné vody. Náklady na její úpravu stoupají a stoupat budou. V zimním období na horách probíhají další horory u sjezdovek a po rozplynutí sněhu se objeví další smetiště. Přibývá žádostí o výjimky a o další vleky a sjezdovky. Snad nevzniknou další parkoviště na místě rozebraných a těžbou rozebíraných kopců!
   Havárie cisteren s všelijakým a často nepřesně označeným obsahem jsou na denním pořádku. Narovnané a vydlážděné potoky se změnily ve stoky, ve kterých ryby nemají šanci žít. Bahnitý břeh postrádá i půvabný ptáček ledňáček, jeho stavy za poslední rok výrazně poklesly. Snad alespoň vydrží na fasádě Staroměstské věže u Karlova mostu. Uválcovaná pole neposkytují šanci k přežití obyčejné žížaly, která provrtáním zeminy dává dešťové vodě možnost proniknout hlouběji pod povrch. Jestli nakonec ty žížaly vlastně nemohly za loňské povodně! Vždyť se na parkovištích u hypermarketů nemají kam zavrtat!
   Vodu pít znamená i žít. Snižující se zásoby vody vedou ekology k tvrzení, že již v roce 2025 až 40 procent světové populace bude silně pociťovat nedostatek vody k žití, což povede k hrozbě válek. Hezká vyhlídka, že? Zajímá to vůbec někoho? Proč by vlastně mělo, vždyť vodu k pití lze zakoupit v supermarketu, stejně jako plechovku s pivem či kolou, a pak obaly od pitiva zanechat v lese či postavit na schody v paneláku, anebo pohodit na zastávce autobusu vedle odpadkového koše mezi pole cigaretových nedopalků a žvýkaček. Ostatně kvůli žvýkačkám nejdou leckde dovřít ani elektronicky ovládané dveře, a jestliže jsou naházené v mušli na pánském záchodě, není vhodné použít ani splachovadlo.
   Televize nám nabízí záběry mořského pobřeží, na kterém hynou tisíce zvířat pod nánosy ropných produktů, kdysi tak oblíbené Černé moře je nejšpinavější na celém světě a jeho agonie už začala. Lidi, buďte lidi, chce se zvolat, vždyť celorepublikové smetiště se i přes pokusy zákonodárců zvětšuje a přibývá i ekologických průšvihů. Před svým odchodem ze světa anglický básník a dramatik Oscar Wilde ještě stačil lidstvu sdělit: Umírám, jako jsem žil - nad své poměry. Není to přímo výzva pro lidstvo? Bílá sněhová duchna překryje černé skládky vždy jen na chvíli. Daň se platí o trochu později, ale vždycky. Připojené snímky vznikly v naší republice.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]