OBJEVNĚ O DIVADLE

   Divadelní režisér a pedagog doc. Miloš Hynšt (roč. 1921) se až s blížícími se osmdesátinami představil moudrými knihami, a to jednak soubory bystrých postřehů a epigramů, jednak úvahami o dramatech a jejich jevištních podobách. Jeho pátá kniha OD DIVADELNÍHO ESEJE K DIVADELNÍMU TVARU (Janáčkova akademie múzických umění, Brno 2002, 161 str.) přibližuje špičkové dramatiky světové i české.
   Například ze Shakespearových her režíroval Veselé paničky windsorské, Romea a Julii, Richarda III. A jak vidí jejich autora? »To je Shakespeare: divadlo neiluzivní, zdivadelněné, vyprávěné, konkrétní, robustní, politické i poetické« (s. 14). Obdivuje jej, ale nad něho staví Moliéra (»Dnešní doba rezonuje spíše s gotikou než s antikou, se středověkem než se starověkem či renesancí, s Moliérem než se Shakespearem. Proto mám Moliéra rád; že je autorem současným« (s. 27).
   Z českých autorů si váží Karla Čapka, Jaroslava Haška, Františka Langra (ocenil jeho hry Periférie a Dvaasedmdesátka), ale nejhlubší poklonu vzdal Čapkovi: »Ještě nikdy jsem necítil takovou prázdnotu toho, co jsem napsal, jako ve srovnání s tím, co jsem citoval z Čapka« (s. 118). Z Čapkovy předmluvy k Bílé nemoci podtrhuje Hynšt citát: »Jedinou myšlenku lze vyznávat fanaticky: myšlenku názorové snášenlivosti« (s. 108).
   Langrovu Dvaasedmdesátku charakterizoval Hynšt jako »hru čekající na své objevení«. Ocenil na ní: »Langer před Brechtem realizoval efekt zcizení, před Dürrenmattem 'nejhorší možný obrat' a před Millerem funkci moderního vypravěče. Jeho Dvaasedmdesátka není jenom běžné repertoárové číslo, které je možné čas od času bez újmy uvést v rubrice české klasiky, ale je to hra výjimečná a ojedinělá i v kontextu světové dramatiky. A to především způsobem, jakým prolíná hru a skutečnost« (s. 130).
   A v čem spatřuje Hynšt »sebeničivý paradox umění«? Nad Jonsonovým Lišákem dochází k závěru: »Smyslem umění je krutý svět zušlechťovat. Ušlechtilý svět však není vhodnou látkou pro umění. A tak zůstává umění jediná naděje: že svět nebude nikdy zušlechtěn a smysl umění nikdy naplněn. Byl by konec s uměním, kdyby Sisyfos dovalil svůj kámen až na vrchol hory« (s. 19).
   Námětů k přemýšlení a místy snad i k nesouhlasu nabízí Hynštova kniha nadmíru. Nabízí i řadu fotografických záběrů z autorových jevištních inscenací a vlastní režisérský »životopis«. Nesporně patří mezi nepodnětnější knihy loňského roku.

Autor: Štěpán Vlašín


Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)