Malý Luďa vyběhl z bytu ve čtvrtém patře libeňského činžáku a řval na celý dům: "Američani jsou ve Vysočanech!" "Co se děje, Luďoušku?" strachovala se ustaraná paní Taišlová z vedlejšího bytu, o patro níž se otevřely dveře u Ryplů a vzápětí u Novotných. "Táta říká, že Američani jsou ve Vysočanech," vyřvával Luďa, unikající před svojí zděšenou maminkou. Marně se mu snažila zabránit v opakování té věty, jež v roce 1952 mohla rodinu dostat do pěkného maléru. "Táta se spletl, Luďo, to u paní Taišlové spadly hrnce," snažila se maminka vysvětlit prekérní situaci. Luďa vedl svou i druhý den ve školce, informoval kamarády z Novákových ulice. U Hessů se o Američanech mluvívalo často, Luďův táta prožil část války v koncentračním táboře Flossenburg, z pochodu smrti jej osvobodili Američani. V zásuvce psacího stolu uchovával hedvábnou americkou vlajku, mluvil perfektně anglicky a večery trávil s uchem přitisknutým na rádiu vysílajícím z Londýna. Luďa si dodnes vzpomíná na tátovo vyprávění o amerických vojácích osvobozujících vězně pochodu smrti - v rukou samopaly, v puse žvýkačku nebo doutník, kosili dávkami z tanků německé vojáky...
Luďa o pět let starší sbíral známky. Mezi největší skvosty jeho sbírky patřily známky s nápisem United States of America.
O pár let později zpíval Luďa s kamarády trampy: "dělí nás ostnatej drát, a to všechno jen, že jsem měl svou zem JÚ ES EJ tak rád..."
Americká vlajka z hedvábí v zásuvce psacího stolu byla i po otcově smrti symbolem svobody.
Konečně se Luďa dočkal - jsou tu, bombardovací letadla přelétají nad Vysočany, letí na Irák ...
Autor: Ludvík Hess
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |