Všeobecné aklamační hlasování v Uzbekistánu nedávno změnilo ústavu země. Občané této středoasijské republiky téměř stoprocentní účastí (a takřka nikdo z nich podle vyhlášených výsledků nebyl proti!) nadšeně přepsali zákonnou normu doposud stanovující volební období prezidenta státu na 5 let.
   Ne dosti na tom. Ještě rozhodli výjimečně nepočítat už dvě odsloužená období prvního prezidenta státu Islama Karimova, který na nejvyšší židli usedl v době rozpadu Sovětského svazu. A protože dvakrát pět let Karimov už za sebou má, bez změny ústavy nemohl dále kandidovat.
   "Referendem" bylo nyní volební období prezidenta prodlouženo o dva roky na sedm let. Karimov tak prezidentskou misi neskončil loni, jak skončit měl, ale v roce 2005. A protože se dvě odsloužená období Karimova přestaly počítat, hrdina Uzbekistánu, první akademik Uzbekistánu a první spisovatel Uzbekistánu bude vládnout nejen do roku 2005, ale až do roku 2019! Trůn opustí jako monarcha po 26 letech nepřetržitého panování (pokud dožije, bude mu jednaosmdesát). Usedal na něj s vědomím, že podle ústavy může vládnout maximálně 10 let.
   Ústřední volební komise vysvětlila, že prezidentské volby jsou příliš drahé, aby se konaly každou pětiletku a navíc bez Karimova prý může dojít k destabilizaci země.
   Bílý dům na "referendum" své pozorovatele nevyslal. Proč také, když volební zákon Uzbekistánu demokracii zaručuje - volby hlavy státu se musí zúčastnit nejméně dva kandidáti.
   Tím druhým naposledy byl vůdce Lidovědemokratické strany Uzbekistánu, takto přejmenované bývalé Komunistické strany Uzbekistánu, v jejímž čele Karimov stál v posledních letech SSSR. Protikandidát v rámci předvolebního "boje" agitoval své voliče, aby hlas nedávali jemu, ale Karimovi. Všechny nepřesvědčil - 7 procent voličů nepochopilo, co se po nich chce.
   Za vlády Karimova došlo k protidrahotním bouřím studentů. Policie do nich střílela, obsadila akademickou půdu a vysokoškolské koleje. Prezident studentskou stávku označil za pokus o státní převrat. Strany Erk a Birlik, které podporovaly studenty, byly zakázány. Za mřížemi se ocitlo několik tisíc politických vězňů. Podle údajů organizací na obranu lidských práv několik set z nich leží nikoli na pryčnách, ale na hřbitově. Vězení živý neopustil ani vynikající básník Muchammad Solich, vůdce strany Erk, který byl rivalem Karimova v prvních prezidentských volbách v roce 1991.
   Za kritiku prezidenta lze na základě paragrafu o protistátní činnosti skončit ve vězení. Stačí, když na to jsou dva svědci. V redakcích jsou cenzoři, byť opoziční tisk nevychází.
   Bill Clinton se v roce 1998 snažil vyvinout na Karimova nátlak, aby politické vězně propustil. Jinak jeho návštěvu v USA označil za nežádoucí. Politické zájmy však zvítězily. Uzbekistán je totiž klíčem do postsovětské Střední Asie a navíc zdůrazňuje svoji nezávislost na Rusku.
   Uvědomil si to i Clintonův nástupce George Bush. Nad počínáním diktátora zavřel obě oči výměnou za umístění americké vojenské základny v Uzbekistánu. Do Taškentu se vrátila mise Mezinárodního měnového fondu, která byla předtím ze země odvolána. Americký kongres ztrojnásobil finanční pomoc a výcvik armády Uzbekistánu probíhá pod americkým velením.
   Situace přesto není jednoduchá. Potlačování lidských svobod v zemi vede k radikalizaci části obyvatelstva. Musa Namangani převedl několik tisíc lidí z Uzbekistánu do Afghánistánu a postavil je na stranu Talibánu.
   Evropská unie, NATO a bývalý český prezident Václav Havel nesnášejí prezidenta Běloruska Alexandra Lukašenka. S prvním prezidentem Uzbekistánu a majitelem členského průkazu číslo 1 Svazu spisovatelů Uzbekistánu si první český prezident a majitel členského průkazu číslo 1 Obce českých spisovatelů rozumí dobře. Nechal se s ním vyfotografovat.
   Možná proto, že antikomunista Václav Havel v prosinci 1989 slíbil, že prezidentem republiky bude jen do prvních svobodných voleb. Zalíbilo se mu to tak, že na Hradě zůstal 13 let. Exkomunista Islam Karimov přísahal, že prezidentský úřad převezme "jen" na deset roků. Opustí ho však až po šestadvaceti letech.
   Jak si ve výdrži panovat neporozumět?



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)