Válka a agrese, pravda a lež, špína politiky, informace a dezinformace, prezident a premiér v českém balení
(Úvaha z naší každodennosti)
"USA: Zvítězíme za pár dní!"
Mladá fronta DNES, 20. března 2003
Žijeme v prapodivné době
V MfD a jinde se Chuchmové a spol. znovu otírají o Julia Fučíka při stém výročí jeho narození, jinde zase starostlivě "zbavují mýtů" popravenou Marušku Kudeříkovou, ostouzejí Jaroslava Haška a při jeho letošních výročích (120 let od narození, 80 let od smrti) mu spílají za rubášku Rudé armády v Bugulmě a v Irkutsku, za to, že "zradil" legie. Opak je pravdou, legie zradily Haška. Kdyby nebyl Hašek na Sibiři, nikdy by nenapsal Švejka.
Kdyby nebylo Hekrdly a Kellera a snad ještě hrstky statečných, třeba i světové pěvkyně Magdaleny Kožené, která nynější válce řekla NE!, nikdo by se nedotýkal drátů na zem spadlých.
Kde jsou všichni chrabří a odvážní, režimu oddaní komentátoři? Tamchyna, Jež, Petránek, Pehe a jiní? Mlčí i exprezident!
Vždyť se denně plní márnice v Bagdádu a v jiných iráckých městech mrtvými dětmi!
Kolem nás hřmí nevyhlášená válka, agrese proti Iráku, do níž vstoupily USA spolu s Velkou Británií, Španělskem a Portugalskem. Operace se jmenuje "Irácká svoboda".
My, malá tečka na velké mapě světa, chceme v té nejšpinavější politice hrát - a již hrajeme - svou roli.
Zvláštní útočné seskupení i jeho jednotlivé členy, kteří se vydali na válečné tažení bez předchozího vyhlášení války, maskujíce se slovy o svobodě a spravedlnosti, označují čeští publicisté a vojenští páni za naše spojence. Koho, čeho spojence?
Za odměnu jsme aktéry války považováni za rovnocenné partnery, s nadějí na dolarový bakšiš od strýčka Sama. Na ještě lukrativnější objednávky při likvidaci škod. Kdo škody působí?
Podrazy se nikomu na světě nepromíjejí
Vláda České republiky v čele se značně znejistělým a občas fakta překrucujícím předsedou Vladimírem Špidlou tancuje válečný tanec. Denně se přesvědčuji a utvrzuji (a nejsem sám), že by současnému předsedovi vlády slušela zcela jiná role než práce ve Strakovce a než bydlení v Kramářově vile. Po vcelku zvládnutých povodních měl tento muž skončit a věnovat se bohulibější činnosti.
Člověk někdy přemýšlí o obyčejné zradě člověka vůči člověku, který mu svěřil předsednické žezlo. Tou zradu přece byla zrada Vladimíra Špidly na Miloši Zemanovi.
Ať již reakce onoho politika z Vysočiny na obdivuhodný Špidlův podraz byla později jakákoliv, tento skutek iniciátora se nedá omluvit. Lidé to vědí - a nedají se obalamutit ani usnesením sjezdu ČSSD, že se bývalý předseda a premiér Miloš Zeman zasloužil o stát. Zdeněk Jičínský ono sebepokání nazval pravým jménem: licoměrnost!
Někdy mě v těchto souvislostech napadá, jak je možné, že k řízení motorového vozidla se vyžadují zkoušky a lékařská dobrozdání, zatímco k řízení státu se nevyžaduje téměř nic. Stačí touha po moci a schopnost umět zlikvidovat protivníka.
O nic jiného v daném případu nešlo.
V našem současném žití není jediného okamžiku, v němž by se netříbil náš chladný rozum v boji s nerozumem, pravda se lží a informace s dezinformací.
Válka je v plném proudu, oběti jsou na obou stranách
Na obou bojujících stranách agresivní války jsou už první mrtví - vojáci, ale stále přibývá mrtvých civilistů, žen a dětí. Bude jich den za dnem víc a víc.
Duchovní některých církví si zvou v chrámech na pomoc (navzdory svatému Otci, odmítajícímu agresi) učení teologa Tomáše Akvinského, jeho "pravdy" o válkách spravedlivých a nespravedlivých.
A což takhle dát si ještě válku "svatou"?
Na obou stranách této začínající války se vládci ohánějí Bohem - texaský kovboj George Bush sahá denně po bibli a diktátor Saddám Husajn po Koránu. A oba dva již mají ruce umazané lidskou krví.
Oba dva denně proklatě lžou. První oznamoval rychlou válku, "blitzkrieg", a druhý nečekanou past pro válečníky. Nic z toho se však nekonalo.
Denně nám čeští válečníci (i v sukních) z obrazovek, ampliónů i z novinových stránek hrdě, odhodlaně a sebejistě oznamují: "Dnes zažil Bagdád nejtěžší, nejmasovější bombardování".
Stalo se tak druhého i devátého i devatenáctého dne. Jaké asi bude to opravdu největší bombardování, až uplyne stý den agrese?
Na českém knižním trhu máme již přeloženou adorační knihu Boba Woodwarda Bushova válka. Další neprodejný ležák!
Denně jsme ohlupováni výsledky tendenčních výzkumů a anket o sympatiích vůči válce, zveřejňovaných v českých "oblbovacích" médiích. Podle nich jim věří téměř na slovo většina obyvatel. Věří tomu, co jim sdělují dobře placení novináři - komentátoři, zpravodajové, apologeti války a vraždění. Jak to dopadne zítra však zatím nikdo neví.
Co budou tito novináři, nyní tlačící na pilu, asi dělat, až se zase jedna země změní v trosky? A čeho se v občanském životě zítra chopí dnešní ozbrojení žoldáci, to ví jenom čert.
České "svědomí národa" se skládá ze svědomí jednotlivců. Jsem udiven vlastní zkušeností z bezpočtu nedávných rozhovorů s univerzitním profesorem (lékař), se spisovatelem (romanopisec), s fotografem (umění), s hercem, zpěvákem, publicistou. Z těchto bývalých hrdliček se přes noc stali jestřábi. Změnili svůj slovník: zabít, převálcovat, zničit v zárodku, musíme být důslední a navždy umlčet špinavé Araby, Husajna... Koho dalšího zítra?
Můj přítel Sadík křičí česky "Válka je vůl!"
Mám přítele, před třiceti lety musel opustit Irák kvůli křesťanskému původu. Celá jeho rodina musela emigrovat do Evropy. Bylo to v letech, kdy Saddáma Husajna podporovaly USA nejen naditými měšci dolarů, ale i dodávkami zakázaných a nezakázaných zbraní. (Nehledají nyní vlastně USA to, co tam před lety přivezly? Nebo nemohou tam při svém vpádu přivézt a vzápětí "najít" i to, co tam až dosud nebylo?)
Od svého iráckého kamaráda jsem slyšel hodně o rodné zemi, o kulturních tradicích, o kolébce civilizace, o mentalitě lidí, vztahu mladých ke starým, chutnal jsem jeho kuchyni.
Teď Sadík zažívá další životní trauma. Neví, co si má myslet o zemi, v níž našel azyl pro sebe, pro děti, které se mu narodily v Praze s českou ženou.
Ne tak dávno jsem prožil hluboký duševní otřes, když minulý prezident Václav Havel horoval pro "humanitární bombardování" Jugoslávie, když připojil svůj podpis k podpoře agrese USA a Velké Británie proti Iráku jako jediná hlava evropského státu. Jeho pokrytectví, jak všichni dobře víme, v době jeho panování neznalo míry.
Včera jsem si v českých novinách přečetl, že mnozí naši občané navrhují na státní vyznamenání k 28. 10. 2003 Dagmar Havlovou - za její zásluhy o summit NATO v Praze. Pískám!
Nejsme přece žádné šlapky!
Uprostřed současného váhání a přešlapování vlády České republiky a mnohých představitelů některých politických stran (což dělají občas v Perlovce šlapky) se hlasitě a nedvojsmyslně ozval nový prezident České republiky Václav Klaus v dopisu prezidentu USA Georgu Bushovi:
"... Demokracii lze podporovat i inspirovat, ale nelze ji nadiktovat, tím méně vojenskou mocí. Pokud se tento model vývozu demokracie má stát normou, kdo bude jeho dalším objektem? A kdo bude seznam zemí vytvářet? A kde to všechno skončí? Bude to pak ještě ten svobodný svět, o který usilujeme a jehož ideály jsou také nebo dokonce převážně americkými ideály?"
Nevěřím, že z Bílého domu na Pražský hrad dojde jakákoliv odpověď na prezidentovo stanovisko k válce. Nebo se snad mýlím? Rád bych, kdyby to tak bylo!
Věřte mi!
Rychleji k nám možná přijde oněch 15 miliónů dolarů za českou podporu agrese.
To pak budou hody na Starém bělidle...
Autor: Zdeněk Hrabica
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)