Kolektivním duchem prostoupený, smyslem a způsobem herecké práce neobyčejně jednolitý soubor Divadla v Dlouhé měl i pro celkově jedenáctou (ve stávajícím divadle sedmou) sezónu, smělé inscenační plány. Bezpochyby jimi chtěl utvrdit přesvědčení svých věrných diváků, že spolu s dejvickým souborem dělá nejlepší divadlo v Praze. Osmimetrový sloup vody, který loni v srpnu spolu s hledištěm zaplnil i jeviště, šatny, dílny, sklady a ostatní technická zázemí divadla, plán premiér značně zkomplikoval. Znemožnil dočasně realizovat i mnohá minulá úspěšná představení, pro něž chybějí rekvizity a kostýmy.
   Voda vzala možnost v současnosti reprizovat výpravně nesmírně náročnou Čepovu, Demlovu a Pitínského Sestru Úzkost, kterou soubor nastudoval ještě v Dejvickém divadle a jež mu zatím přinesla největší slávu vyjádřenou nejprestižnějšími oceněními, o skvělou roli pana Broučka připravila Arnošta Goldflama, o úlohu Mondkalba převlečeného do opičího kostýmu přišel Miroslav Táborský, kamsi do depozitářů voda odklidila skvělé Obrazy z francouzské revoluce, utopila nenapodobitelnou revokaci let šedesátých Jak jsem se ztratil na motivy Aškenazyho Malé vánoční povídky, v níž herci uplatnili své neobyčejné vlohy ve vážné i komediální oblasti, ve slovu, pohybu, tanci, zpěvu...
   Život ale jde dál a soubor Divadla v Dlouhé rozhodně nezahálí. Hostuje na jiných scénách nejen v Praze, má šanci zaujmout i diváky dosud neoslovené. A jak se dají dobře využít zbytky rekvizit, kostýmů a hudebních nástrojů, o tom přesvědčuje v putovním představení MOKRÉ PÍSNĚ Z DLOUHÉ aneb CO NEVZALA VODA, v němž se vystřídají prakticky všichni protagonisté divadla. Své profesní neštěstí berou s humorným nadhledem, střídají komická vyprávění, drobné připomínky slavných představení s hudebními ukázkami, které jsou rovněž spojeny s minulými úspěchy. V nápaditém představení, kde všichni jedou naplno, se střídají u mikrofonu, u hudebních nástrojů a před diapozitivy zaznamenávajícími minulé sezóny prakticky všichni protagonisté divadla, mezi nimi nejviditelněji Jan Ondráček, Pavel Tesař, Lenka a Martin Velikých, Martin Matejka či Čeněk Koliáš. Jejich slavné hity z divadelních představení, které už vyšly i na CD, všude sklízejí - a to i dík jejich skvělému pohybovému a mimickému ztvárnění - obrovský aplaus. Vždy se mockrát přidává a představení nabývají o půlhodinu i více.
   A co asi těší nejvíc, je skutečnost, že výtěžek z těchto představení je určen na - třebas jen částečnou - náhradu škod způsobených srpnovou povodní. Měly by přispět k obnově divadla, bez něhož si pražský kulturní život nelze představit.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]