PETR KOTYZA
Dýmka míru
+ + +
Jsem protiválečný štváč
Teď víš už co jsem zač
Poslal bych naši vládu
nocovat do Bagdádu!
+ + +
Radě bezpečnosti
přelámala kosti
hrubá síla Států
Překonal syn tátu
+ + +
Spaste svoje duše!
Slyším Jirku Buše
Na totální válku
spustil generálku
+ + +
Výbuchy vždy mě vzruší
Ach díky Jíro Buši!
S pocitem něžného vraha
prožívám chvíle blaha
+ + +
Dívám se na svět z bombardéru
Nechci se dostat do maléru
Abych se vyhnul nesnázím
na děti bomby naházím
+ + +
Američané útočí
Písek jim letí do očí
Demokracii nesou lidu
Připomíná to genocidu
Song of good boy
Až na tržišti v Bagdádu
plechovku otevřeme coly
zbavíme zemi neřádu
a vystavíme nové školy
Jsme totiž lidé poctiví
Pustíme Dallas do TV
Džejára všichni si oblíbí
Bude to prostě bez chyby!
My porazíme temné síly!
Proč se však zdejší tolik brání?
Že by snad ještě nevěřili
v inteligenci našich zbraní?
BARBARA Y. FLAMANDOVÁ
Neklidný chodec
Viděla jsem Karlův most
a jeho svaté sochy přitesané na míru věčnosti
když noc žonglovala s jeho tvary
a hrad
magickou legendu
kupole zlaté i pozlacené
katedrálu i paláce
Tam všude jednoho dne vpadne smrt bez ohlášení
udělat čáru přes rozpočet kmánům
Na každém rohu pražské ulice
nás pozoruje Duch
převyšující nás o několik hlav
a burácí:
koukněte vy hladovci
konzumenti koly a shell-over-the-world
videoklipů a diska
superhvězd a supermanů
reklam a médií vymývajících mozek
vše na jediné instantní použití
Koukněte se! Já Duch
jsem sezdal hmotu s formou
formu s krásou
krásu s duchem
přivedl jsem umění do měst
poezii do života
světlo do vědomí
To skrze mne odhalíte člověka v jeho nejvyšší sféře
inspirace a jiskření
znalostí a lopoty
Nechápete že kámen zraje utrpením a láskou
nevidíte kůží prosvítat podstatu umělce
básníka laskajícího ho pohledem aby z něj nasytil svůj zpěv?
Pak v sobě máte míň duše než pražští holubi
kteří krouží v mé slávě
- ach holubi! -
na křídlech andělů
nad klenbami věžemi pouličními lampami
u nohou Jana Husa
na lavičkách parků
na hlavách lvů v královské zahradě
i na samotném Jeho Veličenstvu
Holubi
nevinně drzí kamarádi
erbů a dláždění
Možná jednoho dne zapomenu
na vznešenou postavu císaře
na detail barokního nebo gotického portálu
ale holubi v mé hlavě nepřestanou kroužit
jako nevědomí narušitelé
královské pompy
Viděla jsem Vltavu
doširoka naplněnou a plynoucí
s nedbalou elegancí veletoků
protékajících zářivými i hynoucími městy
městy která lidé vyzdvihují statečnýma rukama
a která války smrtelně zraňují
Oblouky sloupy žebroví kleňte se nad řekami
vztyčeny ve své dokonalosti!
Odolejte pochybným choutkám národů!
Kéž vás mír ochrání jak květy svého vítězství!
Ať nikdy Vltava
doširoka naplněná a plynoucí
s nedbalou elegancí veletoků
se nevalí za hvizdu ocelových démonů
kolem sražených hlav svatých na mostě
Ať nepřestane konejšit jako tohoto 7. května
vše co korunovalo slunce
labutě plující vstříc osudu důvěřivé
s hlavou nesoucí se majestátněji než hlava králů
Možná jednoho dne zapomenu
na dům U zlaté studny
ale čtyři bílé labutě dál proplují mými sny
ve vznešeném tichu tajné bolesti
A pražské šeříky...!
Zjevující se nečekaně
s marnotratností chudých
co mohou nabídnout jen vlastní dech
Sbírala jsem jejich sladkost jako mlsná včela
milovala je láskou kratičkých schůzek
rozpalovanou pomíjivostí vteřin
Možná jednoho dne zapomenu
nějaký honosný detail Václavského náměstí
ale šeříky dál budou lámat moje srdce
s palčivou a něžnou nostalgií
v závanu minulosti
co obletuje Prahu Jana Nerudy
jež trucovitě vzdoruje mezi boudami kramářů náhodným kupcům a jejich kamerám
kamerám neschopným nahmatat nehmatatelné
Dokud se jediný snílek zastaví
před básníkovým domem
dokud se zmizelé životy vzkřísí
do cudného ticha
dokud jeden jediný snílek bude naslouchat básníku
jeho svrchovanému hlasu bez něhož
by šeřík degradoval na sezónní květinu
jilm na botanický druh
hora na geologický zlom
nebude zbytečné žít
A tak díky neznámému ale pravému člověku
ve stádu padlého lidstva
Duch pochopí
že nevibroval nebojoval netvořil zbytečně
a že se ho navěky zmocnila nesmrtelnost
Druhá přítomnost
Já anděl zlověstnosti
zavěšený na záclonách jejího pokoje
mám na mušce její oči vyplašené motýly
jež se náhle stáhnou do důlků
a zmizí pod hladinou světelné kaluže lustru
Dotkla jsem se jí!
Linie se hroutí
jak se hrnu vpřed - vládkyně prostoru
Okolní věci ji ohrožují
vzrušeně jí spílají
šavlemi míří na její spánky
Věci jež nedávno oprašovala
s neklidnou něhou
věci jež vědí že mají na kahánku
jí klnou:
- Vetřelkyně! Vtrhla jsi mezi nás násilím
- Ty nejsi odsud Vrať se kam patříš
Nemá ale kam a ví to
a přece se zvedá se a hledá cestu ven
Já anděl zlověstnosti
ji tlačím do kouta
obkličuji ji světelnou sítí
dříve než ji stáhnu do zlověstné tmy
Spouštím jí křídlo přes oči
jako pásku na oko odsouzence
Zavedu ji na svou pustou step
kde už nikdy nepochopí
smysl pracně biflovaných slov
Až jednoho rána probudí se neposkvrněná
na uzounké pelesti která ji dělí od života
Neposkvrněná
bezejmenná
jak květ utržený od stonku
jehož se zmocním já
Dýchajíc mými plícemi
můj vlastní vzduch
bude jí zvonit v hlavě
jako těm co ignorují časomíru
Stane se leknínem či lípou
nebo snad kopií mého sirnatého křídla?
Ať tak či onak nikdy se už v jejím vyvanulém rozumu
neobjeví známá souřadnice
z níž by mohla odvodit svůj původ
Jaká rozkoš... Ona vchází do mého šílenství
Ale co to... Raduji se předčasně
Vidím jak se jí na čelo vrací lesk
a její krok je pevný jako býval
Vymyká se mi
Znovu obsazuje svoje území
Já anděl zlověstnosti se zchátralými křídly
se rozplývám jak dým
Avšak...
nevěřte
že se jí vzdávám
Přeložil KAREL SÝS
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |